„Kauza Aktip“ ukazuje vnímání náboženství v české společnosti

Značnou pozornost diváků vyvolal dokument „Obchod se zdravím“ z cyklu Infiltrace, vysílaný 21. května 2018 Českou televizí (námět, scénář a režie Šárka Maixnerová, ČT 2018, 62 min.). Díky záběrům skryté kamery v něm byly ukázány metody Konzultačního a terapeutického institutu Aktip a díky komentářům lékařských odborníků byly tyto metody prezentovány jako bizarní, neúčinné a vůči klientům zcela neodpovědné. Vyšlo najevo zaměření pracovníků Aktipu na finanční zisk a schopnost alespoň některých z nich lhát klientům do očí. Na konci téhož týdne (27. 5. 2018) se s prakticky stejnými zjištěními k tématu vrátil pořad 168 hodin v jedné své reportáži.

Je pozoruhodné, že se mezi argumenty v těchto pořadech a v upoutávkách na ně neobjevilo téma náboženství. Vedoucí a spolumajitelka Aktipu, psychiatrička Jarmila Klímová nepoužila tento argument při své obraně a neodvolala se na náboženskou svobodu. Místo toho trvala na vágních, rádoby vědeckých argumentech. A ani její četní odborní kritici nepou­kázali na to, že metody Aktipu patří do jiné oblasti než věda, totiž do oblasti nábožen­ství. Možná, že i oni se nechali poněkud zmást tím, že v Aktipu působí lidé s lékařským vzděláním, a předpokládali, že debatu s nimi je možné vést argumenty z oblasti vědy. Smršť kritiky, která se snesla na pracovníky Aktipu a se kterou je jen těžko možné nesouhlasit, tak způsobuje i jedno závažné nedorozumění: nezaznělo totiž, že (přinejmenším některé) metody, které se vědcům zdají nesmyslné, dávají smysl v kontextu náboženského myšlení a prožívání.

Ačkoli psycholožka Aktipu Lenka Krutilová hned při prvním sezení s reportérkou deklarovala, že si v Aktipu „nehrajeme na esoterické pracoviště“ (8:43 v dokumentu “Obchod se zdravím”), téměř všechny metody, s nimiž se reportérka a diváci seznámili, čerpají z předpokladů esoterické náboženské tradice v podobě její poslední aktualizace v hnutí Nového věku (New age). Z košatého stromu esoterismu tak můžeme v Aktipu najít například takzvané nové myšlení, z nějž vychází víra, že „myšlenkou se začnou proměňovat buňky“, dále pak třeba homeopatii, kineziologii, práci s „energetickými bloky“ a informačními „energiemi“, jimiž je například plněn úkol „vyndat rodové informace“, anebo takzvanou novou vědu, která operuje kromě jiného též s nábožensky uchopenými poznatky kvantové fyziky tak, jak to například činí „kvantová biorezonanční metoda“. Spíše než k psychologii, kterou paní Lenka Krutinová údajně vystudovala,* patří její „vidění aury“ a další jasnovidecké činnosti ke klasické praxi esoterismu. Tato tradice se také nově chopila některých pojmů indických náboženství, například v Aktipu hojně zmiňované karmy nebo čaker, a přeznačila je. Do této kategorie patří také “ájurvédské detoxikační metody”.

Působení Aktipu a jeho reflexe ve veřejnoprávním médiu tak připomíná skutečnost, že česká společnost vnímá jako „náboženství“ jen jeho institucionalizovanou podobu (nejčastěji církev), přítomnou ve veřejném prostoru (jako kostel), reprezentovanou hierarchy a prezentující systematický pohled na svět (tzv. dogmata). Pokud je nějaký fragment náboženské praxe odtržen od celkového pohledu na svět, pokud má pozemský účel (např. zdraví) a pokud je prezentován mimo posvátný prostor individuálně, privátně a hlavně bez vazby na náboženskou instituci, není často považován za náboženský. Česká společnost, tradičně slabá v důvěře k institucím (nejen náboženským), pak může vypadat jako nenáboženská (anebo dokonce ateistická), ačkoli popularita Aktipu a stovek podobných iniciativ (a také sociologické průzkumy) svědčí o něčem docela jiném. Absence náboženského tématu v “kauze Aktip” tak připomíná, jak podivný, a dokonce matoucí význam má obvykle pojem “náboženství” v české společnosti.

Na náhledovém obrázku je úvod internetové prezentace Aktipu.

* V článku v internetové prezentaci Lidovky (zde) bylo úspěšné studium psychologie paní Krutinové zpochybněno.