Včerejší den (od západu slunce 15. září do západu slunce 16. září 2021) připadl v židovském kalendáři svátku Jom kipur, kterým se uzavírá desetidenní období sebezpytování, napravování dosavadních hříchů, vin a vztahů. Den smíření, o němž Židé věří, že tehdy Bůh odpouští viny a pečetí jejich osudy pro další rok (psali jsme také zde), je dle tradice spojován s dnem, kdy Abraham obřízkou uzavřel smlouvu s Hospodinem a také s dnem, kdy Hospodin odpustil židovskému národu zhotovení a uctívání zlatého telete. Pro Židy je novým začátkem, který však neprovází veselí a bujaré oslavy, ale bohoslužebná shromáždění, modlitby, půst od jídla a jiné formy odříkání. Aby Židé dodrželi ustanovení ohledně „trápení se“ během tohoto dne, které je uvedeno ve třetí a čtvrté knize Mojžíšově (v židovské tradici nazývané Va-jikra a Ba-midbar), měli by se podle rabínské tradice zdržet všeho, co jim přináší potěšení, fyzickou pohodu nebo luxus. Toto omezení se týká také péče o tělo, a tedy tradičně i mytí rukou, které je však považováno za jedno z klíčových preventivních opatření proti šíření nákazy koronavirem. Pro židovskou komunitu to i letos znamenalo místy i vzrušenou diskusi o tom, jakým způsobem na mytí rukou nahlížet. Pro plné dodržování všech rabínských i v Tóře obsažených tradic je obecně ortodoxní a konzervativní část židovského spektra, avšak ani oni nejsou nyní ve svých postojích jednotní, jak ukázal server Religion News Service.
Například Aaron Alexander, rabín synagogy Adas Israel (největší konzervativní synagoga Washingtonu D. C.), zastává i letos stejný názor jako před rokem, a sice, že je v současné situaci mytí rukou nejen povolené, ale dokonce nezbytné. Své stanovisko uvedl vloni na internetové prezentaci mezinárodní asociace konzervativních rabínů The Rabbinical Assembly. „Dávám přednost tomu, co radí lékaři,“ vyjádřil se rabín Alexander.
Podobný náhled má také rabín ortodoxní synagogy Hampton (Westhampton Beach, New York) Avraham Bronstein. Účastníci bohoslužebných shromáždění u příležitosti svátku Jom kipur se museli prokazovat potvrzením o očkování proti nemoci covid-19 a před vstupem do areálu si důkladně umýt a vydesinfikovat ruce. Rabín vysvětlil, že mytí rukou je spolu se zákazem jídla a pití, nošení pohodlných (kožených) oděvů a obuvi, potírání pokožky oleji a provozování sexu jednou z pěti kategorií „utrpení“, které mají Židé během Jom kipur podstupovat. Poznamenává k tomu ale, že si člověk smí očistit ruce, pokud se zašpiní (například po použití toalety). „Je jasné, že takové mytí není pro potěšení, ale spíše pro odstranění špíny,“ řekl. „Obecně bychom měli,“ myslí si, „dodržovat doporučení úředníků ochrany veřejného zdraví a lékařských odborníků, kteří dávají pokyny, jak zabránit šíření koronaviru.“
Oba výše zmínění rabíni se navíc v tomto „přestupování tradice“ zákazu mytí rukou shodují, že na rozdíl od půstu se nejedná o biblické nařízení, ale o rabínský pokyn, u kterého je o něco větší „vůle“ a prostor pro shovívavost. Nadto zmiňují ale také židovskou zásadu pikuach nefeš, která umožňuje v zájmu záchrany života porušení jakéhokoli rituálního, a třeba i biblického, předpisu. Zabránění šíření koronaviru je podle nich právě tou situací, na níž je třeba tuto zásadu uplatňovat a dodržování preventivních opatření v zájmu ochrany lidských životů postavit nad náboženská pravidla.
S jejich výkladem nesouhlasí profesor židovských studií na Dartmouth College a rabín Shaul Magid. „Osobně si nemyslím, že covid je případ pikuach nefeš, ale spíše sakana, který by umožňoval nedodržet určité věci, ale ne téměř všechno jako pikuach nefeš,“ namítl. Sakana znamená „pouze“ nebezpečí, ale nikoli život ohrožující stav.
Rabín Menachem Posner, redaktor serveru Chabad.org, který více než patnáct let odpovídá na dotazy ve službě Ask the Rabbi Chabad Lubavitch, argument zásadou pikuach nefeš odmítl jako zcela irelevantní. „Mytí kvůli čistotě nebylo zakázáno nikdy,“ říká a doporučuje dodržovat i během Jom kipur stejné hygienické návyky jako kdykoli jindy.
Za hlas pro zdržení se mytí rukou během svátku Jom kipur i během pandemie můžeme s mírnou rezervou označit vyjádření ortodoxního rabína z Židovského centra Mount Sinai na newyorském Manhattanu, který také působí na teologickém semináři Yeshiva University. Yaakov Taubes zmiňuje, že jsou i tací, kdož se zabývají tím, jak velkou a kterou část ruky je možné během svátku Jom kipur umýt, a kterou už ne, nebo dokonce jak velkou část nějakého kloubu. Říká ale, že důležitý je princip. Zdržení se mytí rukou podle něj odráží „oddělenost“ a výjimečnost svátečního dne. „Účelem není bolest. Je to způsob, jak změnit den,“ vysvětluje v rozhovoru Taubes. Lidé mají být v ten den jako andělé, kterým chybí pozemské potřeby. „Andělé jsou duchovnější bytosti. V tento den se snažíme být co nejvíce duchovními bytostmi a co nejvíce fyzických záležitostí nechat za sebou.“ Taubes zastává názor, že by si Žid měl určitě umýt ruce, pokud by mu jejich nečistota znemožňovala se modlit, jinak považuje za lepší i letos dodržet stejné tradice jako v jiných letech. Na druhou stranu ale říká, že dezinfekce rukou, coby bezvodý proces, nelze považovat za mytí rukou ve smyslu rabínské tradice. Navíc si podle něj nikdo ruce nedesinfukuje pro své potěšení, i kdyby ta desinfekce byla s vůní.
Bez ohledu na pandemii je pro dodržování náboženských předpisů také většina židovské populace v Lakewoodu v New Jersey. Jeden z místních rabínů, který si však přál zůstat v anonymitě s odvoláním na výhrůžky a obtěžování, se kterými se v minulosti setkal, když veřejně hovořil o tématech spojených s pandemií, zastává názor, že je covid-19 sice vážná nemoc, ale díky imunitě získané přirozeně i díky očkování a možnostem léčby se s ní dá již nyní zacházet zodpovědně, aniž by bylo nutné obrátit na ruby celý život. Pravidlo o nemytí rukou chtějí v komunitě dodržovat, protože i bez ohledu na to, že je to nepříjemné, je to zkrátka pro ten den zakázáno. Myslí si sice, že porušování tohoto zákazu kvůli prevenci covidu není tak zlé, jako kdyby to někdo dělal pro radost, ale pořád to nepovažuje za správné.
Diskuse o mytí rukou během svátku Jom kipur za současné výjimečné situace přináší ale ještě jedno téma pro budoucnost. Mnoho lidí si během pandemie vytvořilo kvůli obavám z infekce návyk častého mytí a desinfikování rukou, který však může přerůst až v obsese či úzkosti. Ty mohou přetrvávat i v letech následujících, kdy už bude možná nebezpečí této nemoci minulostí, nebude již potřeba od dodržování této rabínské tradice upouštět a ortodoxní rabíni budou znovu nabádat Židy k dodržování plného spektra náboženských pravidel.
Hamptonský rabín Bronstein doporučuje v případě potíží kontaktovat rabíny a odborníky, kteří by mohli pomoci při léčbě takových úzkostí či obsesí, a říká: „Je to zajímavá otázka, protože udržovat si čisté ruce, aby člověk zvládl strach z nákazy, není druh potěšení, které pravděpodobně měli rabíni na mysli, když představili své kategorie fyzického potěšení a ‚trápení‘. Na druhou stranu, pokud neexistuje skutečné riziko šíření viru, zdá se problematické dovolit třeba i úzkostlivému člověku, aby dělal něco, co je jinak zakázáno,“ a dodal, že právě ona deprivace a nepohodlí, které člověk během svátku Jom kipur podstupuje, je přeci jeho podstatou.
Náhledový obrázek: Roman Yanushevsky (Shutterstock).
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 1/2001: Současný judaismus (plný text čísla zde).
Související příspěvky: