V intelektuální vrstvě současného západního světa je populární duchovní život bez přímých či přiznaných vazeb na tradiční náboženské směry tohoto kulturního prostoru. Po éře, ve které věda chtěla náboženství nahradit nebo aspoň usměrnit, přišlo období, kdy spiritualita chce být alternativou ne-li vědy, tak určitě scientistické orientace (dříve známé pod názvem „vědecký světový názor“). Pokud aktéři nové spirituality vzali vědu přece jen na milost, byla to věda upravená, označená jako alternativní. Věda, ve které se standardní činitelé vědy nepoznávali.
O nové přemostění vědy a spirituality se celoživotním působením snaží americký autor Brian Thomas Swimme (*1950), původním zaměřením matematik a evoluční kosmolog. Již delší dobu působí na Kalifornském institutu integrálních studií se sídlem v San Francisku. Institut nabízí akreditované studium ve všech třech stupních vysokoškolského studia v 25 oborech. Swimmovu knihu původně vydanou již v roce 1996 právě publikovalo v překladu Jiřího Zemánka pod českým názvem Skryté srdce kosmu nakladatelství Malvern.
Na rozdíl od vždy znovu předkládaných interpretací kosmu, jeho procesů, bytostí a sil, které nabízí tradiční hermetismus, astrologie, alchymie, magie, rosikruciánství, theosofie Jakoba Böhma a také anthroposofie navázaná na Rudolfa Steinera, Swimme respektuje a snad věrně tlumočí standardní vědu, v případě kosmologických úvah tedy především astronomii a fyziku. K tomu, aby byl spirituální, nepotřebuje tyto obory zavrhovat nebo nelegitimně upravovat.
Knihu uvádí po několika astronomických fotografiích dějinný pohled na lidské tázání po kosmu, jeho původu, uspořádání a smyslu. Autor přiznává mýtickému vyprávění příběhu vesmíru oprávněnost, i když odpovídá na jiné otázky než moderní věda. Novověký obrat v případě kosmologie iniciovaný Mikulášem Koperníkem postupně odděluje otázku smyslu a poselství od víceméně technických otázek. (Autor bohužel opomíjí dnes dostatečně známé starověké řecké a indické heliocentrické systémy.)
Právě vydaný spis populárně vysvětluje moderní kosmologické hypotézy a ukazuje, jak již nepotřebují materialismus moderního technokratického vidění světa. Lze setrvat u matematických a fyzikálních modelů dávajících náležité místo pozorovaným faktům, a přitom být blízko intuicím poezie, filosofie a náboženství.
Jazyk moderního manipulativního racionalismu i jazyk tradičních náboženských systémů jsou podle autora stejně problematické. Nestačí mluvit ani jen o vynořování částic z univerzální vlnové funkce, resp. kvantového vakua, ani pouze o plodivých silách Logu, Taa nebo Šúnjaty. Kosmologie může integrovat vědu a imaginaci. Swimme navrhuje představu vševyživující propasti. Píše: Jednou z výhod takového označení je jeho dvojí akcent: plodivá potencialita vesmíru je označena slovem „vševyživující“, zatímco moc jeho nekonečného pohlcování je vyjádřena pojmem „propast“ (s. 93).
Myšlenka se dál rozvíjí v tom smyslu, že základní realitou vesmíru je neviditelný oceán potenciality. Kdyby se všechny jednotlivé věci ve vesmíru vypařily, zůstalo by jediné – nekonečno čisté plodivé síly.
Jisté je, že Swimme nepřišel s definitivním mostem přes novověkou propast racionality a poezie. Jedna i druhá strana, lidé tradičně náboženští i vědečtí skeptici budou právem vyslovovat námitky. Stejně tak žádný minulý pokus o syntézu, například scholastická filosofie, nebyl konečný a bez všech pochyb platný. Zdá se však, že jde o přípustné současné navázání na dávnou tradici životní moudrosti.
Uvažování toho druhu, jak je předkládá Swimme, upřesňuje možnost žít duchovně a neztratit ze zřetele aktuální stav lidského vědění. Činí hledání takové možnosti poctivější a méně naivní.
Brian Thomas Swimme, Skryté srdce kosmu: Lidstvo a nový příběh, Praha: Malvern, 2019.