Zemřel slovenský znalec tibetského buddhismu

Zemřel slovenský znalec tibetského buddhismu

Profesor Martin Slobodník (1970–2019)

Dne 14. dubna, čtvrtého dne po oslavě svých 49. narozenin, nečekaně v Bratislavě zemřel vynikající slovenský sinolog a tibetolog Martin Slobodník. Věnoval se především dějinám čínsko-tibetských vztahů a náboženské politice Číny, bádal rovněž v oblasti vzájemných česko-slovensko-čínských vztahů.

Prof. Mgr. Martin Slobodník, PhD., patřil k první skupině slovenských sinologů, která studovala na Slovensku (1988–1994). Již během studií v Bratislavě a na Pekinské univerzitě ho zaujala tibetská problematika, v rámci doktorandského studia se proto rozhodl studovat i tibetský jazyk a kulturu. Po obhajobě doktorské práce (Čínsko-tibetské vzťahy v období 1368–1434: dynastia Ming a rod Phag-mo-gru) nejdříve pracoval v Ústavu orientalistiky Slovenské akademie věd a absolvoval několik zahraničních stáží.

Jeho životním posláním však bylo vzdělávat, vychovávat slovenské odborníky na Dálný východ. V roce 2000 nastoupil pedagogickou dráhu na Katedře východoasijských studií Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kde se roku 2007 habilitoval jako docent všeobecných dějin a stal se vedoucím katedry. V květnu 2016 byl prezidentem A. Kiskou jmenován profesorem pro orientální jazyky a kultury. Vedle rozsáhlé pedagogické a vědecké činnosti se prof. Slobodník intenzivně zajímal též o zlepšování orientalistických studijních programů, zvyšování prestiže vysokoškolského studia na Slovensku a život na své alma mater. Od roku 2013 tam působil jako proděkan pro rozvoj fakulty a informační technologie, později též pro mezinárodní vztahy. Letos 1. února se stal děkanem Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, nebylo mu však již dopřáno své záměry na tomto postu realizovat.

Jsou lidé, kteří ve svém okolí vyvolávají pocity nedostatečnosti, protože toho v krátkém čase stihnou udělat mnohem více než ostatní – a také mnohem kvalitněji. M. Slobodník vyučoval nejenom na své domovské katedře, ale pravidelně vedl ucelené kurzy i na filozofických fakultách předních českých univerzit (Univerzitě Karlově v Praze, Masarykově univerzitě v Brně a Palackého univerzitě v Olomouci), především k problematice tibetsko-čínských vztahů a dějinám Tibetu. Se samostatnými přednáškami vystoupil rovněž v Číně a na Taiwanu, v Japonsku, Maďarsku, Rakousku, Polsku, Německu či Rumunsku. Kromě uvedených monografií publikoval přes padesát studií a odborných textů ve slovenštině, němčině, angličtině a čínštině, které vyšly v časopisech více než desítky zemí. Vystupoval na sinologických a tibetologických konferencích, byl též hlavním řešitelem nebo spoluřešitelem mnoha slovenských, českých i zahraničních výzkumných grantů.

Leitmotivem terénních výzkumů M. Slobodníka bylo současné postavení tibetského buddhismu v Číně, především v severovýchodním Tibetu, kam se mezi mnichy v lamaserii Labrang několikrát vracel. Mohl tak na místě s pečlivostí sobě vlastní sledovat činnost osazenstva tohoto významného buddhistického kláštera, jeho vnitřní hierarchii, rituální, politické a ekonomické fungování lamaserie, změny v jejím každodenním životě (k lepšímu i horšímu), dopady nových politických rozhodnutí pekingské vlády v místní komunitě či vztahy mezi tamními Tibeťany, čínskými muslimy a Chany (majoritním národem ČLR). Odborné výsledky z těchto cest a závěry svých pozorování shrnul v několika pečlivě připravených nadčasových publikacích, které podávají plastický obraz tibetských dějin a přehled buddhistických tradic v Číně, charakterizují tamní náboženské poměry i soudobé problémy. Vzhledem k jejich bohaté faktografické výbavě a objektivnímu podání je bez nadsázky můžeme označit za učebnice tibetských dějin a čínské religiózní politiky a jako základní četbu doporučit všem zájemcům o tuto problematiku:

Tibet – krajina, dejiny, ľudia, kultúra (1996)

Mao a Buddha: náboženská politika voči tibetskému buddhizmu v Číne (2007)

Politické, náboženské a ekonomické aspekty čínsko-tibetských vzťahov v 14.–15. storočí (2011)

Labrang – svet tibetského kláštora (2013 – s fotografem P. Breierem)

Martin Slobodník vydal kromě uvedených monografií, desítek odborných článků a několika sborníků, na jejichž editaci se podílel, též řadu překladů z čínské a tibetské krásné literatury. Mimořádný důraz vždy kladl na vzdělávání veřejnosti o současné Číně, proto pravidelně psal do slovenského a českého tisku, kde popularizační formou přibližoval svůj hlavní vědecký zájem, tedy náboženskou a etnickou politiku ČLR především vůči Tibetu, ale neopomíjel ani další aktuální „čínská témata“. V tomto duchu začal před rokem se slovenským publicistou T. Gálisem připravovat knihu rozhovorů o současné Číně. Mimo jiné se mu svěřil s tím, co jej vedlo ke studiu sinologie. Čína 80. let minulého století byla v Martinových mladých očích jiná než tehdejší Československo, přitahovala ho její větší otevřenost, liberálnější politika a reformní trendy, chtěl se o tom dozvědět víc, a tím bylo dáno jeho celoživotní vědecké zaměření.

Když si chtěl od sinologie a tibetanistiky „odpočinout“, věnoval se dalšímu ze svých oblíbených témat, obrazu Číny v naší cestopisné literatuře 50. a 60. let 20. století, tedy z prvního desetiletí existence lidové Číny. Koncem listopadu minulého roku na česko-slovenské sinologické konferenci v Praze seznámil publikum se svým nejnovějším projektem z této oblasti. Chtěl připravit do tisku nedávno objevené deníkové zápisky novináře Jana Vinaře, jenž navštívil Tibet koncem 50. let. Bezpochyby plánoval edici důkladně okomentovanou a pečlivě upravenou, protože i touto formou se snažil o „demytologizaci“ běžně vnímaného obrazu starého Tibetu před nástupem komunistické moci.

Martina Slobodníka si díky jeho rozsáhlým vědomostem a společenským aktivitám vážili kolegové doma i v zahraničí, studenti hojně navštěvovali jeho přednášky a veřejnost diskutovala o příspěvcích, které publikoval v denním tisku. Byl vždy dobře naladěný a ochotný pomoci každému, kdo se na něj obrátil. Mezera po něm se bude jen obtížně a pomalu zacelovat. Zanechal nám tu aspoň své hodnotné dílo, byť ho již nestihl rozšířit o další plánované texty, protože vystoupal na vrchol nejvyšší, kde si nejspíš spolu s tibetskými poutníky řekl: „Lha gjallo!“

Foto: TASR – SME.



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na