Rotavské probuzení

Rotavské probuzení

Reportáž z romské církve SCRA v Dolní Rotavě, nedělní bohoslužba Vzkříšení, 21. dubna 2019.

Do obce Rotava jsem zavítal na základě shlédnutí reportáže v České televizi s názvem Zázrak v Rotavě.[1] V reportáži se mluví o nebývalé vnitřní proměně romského obyvatelstva v souvislosti s Božím působením skrze zázraky uzdravování a vznikem neocharismatické romské církve. Jedná se o větev evangelikálního pentekostalismu s důrazem na uzdravování a emocionální prožívání bohoslužby. Vlny probuzení jsou typické pro evangelikální církve, protože obecně kladou velký důraz na aktivní duchovní život svých členů. V poslední době vlivem atomizované společnosti je těžké sledovat, že by tato probuzení zasáhla celé sociální skupiny. V tomto smyslu je rotavské probuzení mezi Romy v kontextu evangelikalismu v České republice nebývalé. Zajímalo mě proto, jak vypadá romská církev v Rotavě dnes a zda ještě hraje významnou roli v integraci Romů do společnosti.

Probuzení v Rotavě proběhlo kolem roku 2013. Církev ve městě vznikla po sérii uzdravení, kdy se lidé začali osobně obracet k Bohu. Romové ve městě cítili touhu sloužit svému okolí různými způsoby, mimo jiné jako asistenti prevence kriminality, nabádáním ke spořádanému životu a novému začátku, úklidem a dalšími způsoby. Již při krátkém posezení na lavičce před budovou bývalé diskotéky, kde se dříve církev scházela, jsem spatřil jednoho z romských metařů, asi šedesátiletého Demétera, dlouholetého člena romské církve. Budil poměrně velkou pozornost, protože s velkým nadšením zametal v neděli i tam, kde nemusel, navíc po lidech, kteří v komunitě neměli dobrou pověst. Často se tak rozproudila živá debata s kolemjdoucími. Na jejich otázky Deméter odpovídal, že to dělá z lásky k Bohu, a na oplátku se ptal, jestli kolemjdoucí ví, že je věřící, a zdálo se, že už všichni slyšeli o obrovském rozdílu v jeho kvalitě života, který by se snad dal popsat metaforou nový život. Plynule se tak rozběhl rozhovor o tomto novém životě a přístupu k životu celkově. Bylo jasné, že zametání pro Demétera plní společenskou a zároveň náboženskou funkci a přináší mu ve společnosti respektované postavení, reakce okolní společnosti na něj byla velmi pozitivní.

Při pohledu na mě Deméter zjevně usoudil, že jsem zřejmě bezdomovec a nemám práci. Chtěl jsem odpovědět, že nevedu až zase tak nešťastný život, ale to už jsem se dozvěděl, že se nemusím stydět, protože naštěstí ve městě působí církev, jejíž členové mají povinnost mi práci i ubytování sehnat, protože kdyby tak neučinili, nemohli by se nazývat Božími dětmi. Stačí jen zajít na bohoslužbu a odvolat se na něj. V průběhu Deméterova monologu o jeho vnitřní proměně skrze uzdravení spojené s německou misií jsem se nakonec dozvěděl, že přece jen vypadám jako slušný člověk, takže jsem si připadal jako v pohádce a byl jsem tak velmi dobře motivován k návštěvě bohoslužby.

Nápis na dveřích modlitebny.

Celkově pravidelné nedělní bohoslužby v Dolní Rotavě navštěvuje asi šedesát dospělých, a dá se říct, že si mě nikdo moc nevšímal – nebyl jsem zjevně jediný návštěvník v převážně romském okolí. Odpolední bohoslužba probíhala v bílé novostavbě postavené ze sborových příspěvků, což ukazuje na velkou obětavost členů – původně se scházeli v prostorách bývalé diskotéky. Uvítaly mě spíše různé nápisy na stěnách – například „Ježíš za mě zemřel na kříži“, „Musím se rozhodnout žít s Bohem nebo ne“, či „Bůh vidí, co tady děláš“. Lidé, pocházející většinou z romského prostředí, byli k sobě velice vřelí. V průběhu bohoslužby slavili narozeniny, nechybělo posezení s občerstvením po setkání, každý dostal čokoládový bonbón. Kazatelem byl zakladatel sboru německý romský pastor Rudi Walter za vzdělávací organizace Sintů a Romů. Ten bohoslužbu zároveň vedl. Zaujal expresivním projevem, který charakterizoval tanec a doširoka rozzářený úsměv. Bohoslužba probíhala v němčině a byla tlumočená do češtiny překladatelkou. Ukázalo se, že sbor tvoří převážně rodiny s dětmi, nejstarší generace chyběla. Děti měly v průběhu kázání svůj program v přilehlé místnosti, na společné písně však zůstaly. Romsko-české písně s prvky populární hudby, které vyzývaly k následování Ježíše, byly důležitou součástí bohoslužby pro celou komunitu, nejvíce času (asi hodinu) však zabralo kázání. Základní zvěstí byla potřeba o vykoupení z dědičného hříchu skrze ústřední postavení Ježíše. Důraz byl kladen na jeho radikální následování, protože tuto zprávu je třeba šířit s vynaložením všech prostředků (zdálo se, že především finančních), aby každý dostal šanci tuto zvěst slyšet a prožít uzdravení. Radikalita následování nesla velký tlak na vnitřní i vnější proměnu člověka. To bylo hlavním cílem kázání – Boží mocí změněný život, který nese ovoce ve formě chození do církve každou neděli, službě sboru a okolí slovem o Ježíši, praktickým skutkem a charismatickými dary. Kázání bylo velmi názorné (jednoduché obrázky z kartonu ilustrovaly evangelium), zřetelně zaměřené na vnitřní proměnu věřících, odmítající okolní zkažený svět, kterému nabízelo exkluzivní alternativu. Kázání nemělo prostor pro různé úrovně víry a radikality následování, což bylo v komunitě chápáno pozitivně – dogmatické kázání bylo zaměřeno na plnou oddanost Ježíši, aby věřící mohli obstát v konfrontaci s okolním světem, neseni Boží uzdravující mocí.

Uklizené ulice v Rotavě.

Deméter na nedělním shromáždění nebyl, což nezapadalo do portrétu správného věřícího vykresleného kazatelem, který dá před čímkoli přednost nedělnímu shromáždění. Intenzita nabádání k následování Ježíše v průběhu celé bohoslužby ukazuje, že často dochází k odpadnutí od horlivého následování a je třeba Romy k navštěvování bohoslužeb motivovat. Tvrzení, že nízká míra následování je zradou samotného Boha a vinou konkrétního člověka, bylo nadšeně přijímáno. Nezdálo se, že by pro někoho byla překážkou malá hloubka zvěsti nebo pocity viny. Naopak, když lidé dobře znali každý bod věrouky i s nejmenšími detaily, byli tím ve své víře a službě utvrzováni. Zdálo se, že jakékoli nedostatky překryje misie, která byla jedním z důležitých cílů existence sboru. Ačkoli jádro sboru zůstávalo v Rotavě, někteří vedoucí pomáhali se zakládáním sborů a evangelizacemi na jiných místech. 

Celková atmosféra ukazovala, že probuzení mezi Romy je stále ještě živé, a jeho zdroje jsou v osobním obrácení spojovaném s novým začátkem. Přes zmíněné výhrady probuzení v Rotavě tak může být příkladem stále probíhající integrace menšiny do většinové společnosti. 


[1] Vondráček, David. Zázrak v Rotavě. Reportáž, 18.4.2006. Dostupné z < https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/216452801240014/0/44641-zazrak-v-rotave/>

Všechny fotografie: autor.

Psali jsme v Dingiru 2/2008, ročník 11: téma Hnutí Víry (zde)

Související příspěvky:

Tanzanie: Při křtu utonuli dva lidé (zde)

Pálení Biblí v Ugandě (zde)

Hadi, štíři, oheň a otrávené nápoje v církvi (zde)

Modlitba při otevření amerického velvyslanectví v Jeruzalémě (zde)

Guatemalské velvyslanectví v Jeruzalémě a evangélicos (zde)

Zemřel sociolog, který rozuměl pentekostalismu (zde)

Před 50 lety zemřel Pavel Wojnar (zde)



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na