I buddhismus může být radikální

I buddhismus může být radikální

Buddhismus bývá umisťován jako náboženství mystické do protikladu s náboženstvími prorockými. Měl by podle tohoto vžitého schématu spíše lidi odvádět z imanentního světa směrem k transcendenci, která u buddhismu převážně nemá ráz osobní bytosti, nýbrž transcendentního stavu probuzení, nirvány či buddhovství. Monoteistická náboženství původem spíše v západní části euroasijského kontinentu mají mít tendenci měnit svět. Absolutní Bůh se v nich sklání k relativnímu světu a přes lidské prostředníky proměňuje hříšné struktury společnosti v (přinejmenším) předsíň Božího království.

Tak jako křesťanství má své „mystické“ směry, v nichž se svět jeví jako definitivně zkažený a nenapravitelný a jediná záchrana je ve vyšších patrech náboženského kosmu či v absolutní budoucnosti, tak i buddhismus má naopak své reprezentanty, jednotlivce a celá hnutí, která se věnují samsáře, proměnlivému a bezpodstatnému světu jevů. Nirvána není pro všechny buddhisty záhrobním stavem. Samsára a nirvána se prostupují a k probuzené (či probouzející se) mysli patří i péče o všechny cítící bytosti, lidi, zvířata, přírodu. Mettá – laskavé přátelství – a karuná – soucítění – se netýkají jen niterného prožívání a mohou a mají se projevovat ve starosti o bližní a o pořádky ve světě.

Buddhismu, který si je vědom odpovědnosti za stav světa, se začalo říkat angažovaný buddhismus. Jeho aktivistům, autorům, skupinám a iniciativám se věnuje nová publikace Radikální buddhismus s možná překvapivým podtitulem Malá čítanka (nejen) pro anarchisty. Ze čtyř textů odborníků a devíti textů buddhistických autorů ji sestavil, texty (kromě jednoho v originále českého) přeložil a edičně zpracoval Max Ščur, který se sám přihlašuje k anarchismu a k buddhismu. Se svými 248 stránkami by se knížka nemusela jevit jako zrovna malá, avšak je formátu A6, dalo by říci kapesním.

Čítanka třinácti samostatných textů vybraných autorů obsahuje shrnující a pojmově vymezující doslov pořadatele sborníku, celostránkové fotografie a textové medailonky autorů, ediční poznámky, jakož i odkazy na další zdroje k tématu, tištěné knihy i internetové prameny.

Knížka má v podtitulu anarchisty a jejím vydavatelem je Nakladatelství Anarchistické federace. Proto je bohužel kniha špatně dostupná. Běžná knihkupectví mají ideologické zábrany. Zájemci najdou odkazy na kamenná knihkupectví a e-obchody, které se této vazby nebojí, na webu vydavatele (https://nakladatelstvi.afed.cz/).

Anarchismus bývá ztotožňován s pouličním násilím. Max Ščur je konkretizuje: zapalování aut, házení molotovů, bitky s nácky nebo policajty. Anarchismus je spíše popřením arché, tedy vládnoucího principu. Nechce společnost hierarchickou, tedy takovou, v níž vládcové jsou posvátní. Jde vždy o člověka spíše než o instituce. Mohlo by se říci, že jde o politický personalismus. Anarchismus je podle Ščura radikální v tom smyslu, že je důsledný a nekompromisní a že jde ke kořenu (latinsky radix) věci.

Buddhismus nahrává tomuto přístupu, protože představuje ontologický anarchismus. Skutečnost není ve službě nějaké nadpozemské, transcendentní, absolutní autoritě. Samsára i nirvána jsou spíše dějem, procesem, soubytím, koloběhem závislého vznikání. Vše záleží na úhlu pohledu. Pro čistou mysl bezpodstatná a proměnlivá skutečnost je zářící původní myslí, pro mysl zastíněnou je to koloběh trápení.

K autorům píšícím o buddhismu z odstupu patří v knížce jediný český autor Egon Bondy. Dalšími jsou původem německý autor s židovskými kořeny usazený po nástupu německého nacismu v USA, Erich Fromm. Dále to jsou americký profesor humanitních oborů James Mark Shields a pak Brian Daizen Victoria, sám sice učitel dharmy ve škole sóto zen, ale do okruhu odborníků je zařazen, protože do sborníku je zařazena jeho historická studie o japonských angažovaných buddhistech pronásledovaných státní mocí.

Bondy, civilním jménem Zbyněk Fišer (pod tímto jménem vyšly některé jeho texty), nepokládá buddhismus za náboženství a uvažuje o tom, jak jeho myšlení a praxe mohou obohatit marxismus. Jde o jeho příspěvek na orientalistické konferenci v roce 1965, kdy dočasně vystoupil z konfliktu s tehdejším režimem. Za normalizace, zejména ve svém tehdy samozřejmě samizdatovém textu Juliiny otázky začíná připouštět smysl náboženské zkušenosti.

Erich Fromm rozlišuje dva mody existence založené na mítbýt. Čistý a původní buddhismus podle něj učí člověka být a oprostit se od majetku, od vlastnictví, které svazuje. Zastává dalším indologickým studiem překonané mínění, že buddhismus byl intelektuální revolucí proti mocnému hinduistickému kněžstvu a že byl „hinduistickou byrokracií“ pronásledován. I když to je anachronismus, je možné na tom ocenit, že vyhmátl společenský emancipační potenciál buddhismu.

Mezi buddhistickými autory lze připomenout aspoň některé. Indický revoluční intelektuál Har Dayal, který větší část života prožil v USA, má ve sborníku článek Karel Marx – současný světec. „Jak to, že zatímco svět je bohatý, lidé jsou chudí? To byl ten problém, který chtěl Marx vyřešit“ (s. 89), píše. Odmítá Marxovu politickou ekonomii, například jeho nauku o nadhodnotě nebo jeho koncepci třídního boje, ale oceňuje jeho plné nasazení pro neprivilegované. Marxova výzva podle něj míří k srdcím pracujících, k jejich latentnímu lidství, kterého si sami nebyli vědomi.

Čítanka obsahuje úryvky z knihy Buddha a jeho Dhamma, jejímž autorem je Bhímráo Rámdží Ambédkar. Byl příslušníkem nejnižší, tradičně opovržené vrstvy Indů mimo tradiční čtyři varny (kasty). Dostal příležitost vystudovat několik univerzitních oborů v Indii a USA a po návratu do vlasti, v době zápasu o nezávislost Indie se stal mluvčím své sociální skupiny, dalitů, a rozhodl se opustit hinduismus a přijal buddhismus. Pro buddhismus totiž od jeho počátků byly nepodstatné kastovní rozdíly. Statisíce dalitů ho v tom následovalo. Je to zvláštní buddhismus bez mnichů a klášterů, bez obřadů, spíše životní směřování a politický program.

Americký sociální a ekologický aktivista a literární autor Gary Snyder, jehož mládí se odvíjelo v prostředí revolučního kvasu mladých lidí, zejména studentů v šedesátých letech minulého století, má v knize článek z té doby Buddhistický anarchismus. Píše, jak se buddhistická radostná a dobrovolná chudoba stává pozitivní silou. „Meditační praxe, pro níž člověk potřebuje jen ’půdu pod nohama‘, smetá hory svinstva, kterým sdělovací prostředky u univerzity fungující na principu supermarketu, napumpovaly mozky“ (s. 115).

Lépe nahlédnout do knihy samé než vybírat částečné, a proto zkreslující úryvky myšlenek. Své podněty nám nabídne thajský buddhistický laik Sulak Sivarakša, tak důsledný ve své buddhistické praxi, že musel ze své země, ve které jediné je buddhismus oficiálním náboženstvím, odejít do exilu.

Živý, pulzující text o zenové anarchii má v knize autor píšící pod pseudonymem Max Cafard; připomíná zenovou průpověď: „Potkáte-li Buddhu, zabijte ho“. Americký zenový mistr Robert Aitken v promluvě k členům Buddhistického mírového sdružení, které založil, navrhuje převzít odpovědnost. Píše: „Je na čase sundat naše šafránová roucha a začít klást nahatý, aktivní odpor.“

Psali jsme v Dingiru:

Angažováni pro svět

Thich Nhat Hanh a angažovaný buddhismus.

Náboženský rozměr kontrakultury.

Související články na Náboženském infoservisu:

Palachova sebeoběť a buddhismus (zde)

Náboženství násilná a mírumilovná (zde)

Nipponzan mjohódži: malé hnutí s velkým dosahem (zde)



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na