Pavel Wojnar (* 11. června 1881 v Jablunkově – † 14. dubna 1969 v Dolním Žukově) byl významným představitelem letničního hnutí (klasického pentekostalismu) na Těšínsku a ovlivnil celé toto hnutí v českých zemích. Křesťanem se stal v probuzeneckém prostředí ve spolku Křesťanské společenství. Spolek vznikl roku 1906 v rámci evangelické církve augsburského vyznání. (Svůj zážitek obrácení popsal v deníkovém záznamu níže.)
Po rozporech s tímto spolkem kvůli své orientaci na letniční hnutí odešel roku 1909 do Haliče a působil tam jako letniční misionář, též jako spolupracovník německého letničního kazatele Jonathana A. A. Paula (1853–1931). Roku 1922 se vrátil do českého Slezska a stal se vůdčí osobností a předsedou Svazu rozhodných křesťanů letničních (Svaz byl založen roku 1910 v době Wojnarovy nepřítomnosti).
V roce 1939 byl Svaz rozhodných křesťanů letničních zrušen. Pavel Wojnar byl téhož roku zatčen a až do roku 1941 vězněn v koncentračním táboře v Dachau. Protože letniční společenství se scházela i nadále, byť v ilegalitě, byl Svaz po válce obnoven. Ve vedení obnoveného letničního hnutí působil i Pavel Wojnar a vedl také letniční sbor v Dolním Žukově. Další zákaz působení letničních společenství přišel roku 1951. Svaz byl zlikvidován stejně jako jiné spolky a letniční křesťané se měli připojit k některé ze státem uznaných církví. Tak se sbor Pavla Wojnara stal součástí Jednoty českobratrské (současné Církve bratrské) a setrval v ní do roku 1963. Tehdy vedení této církve odmítlo letniční zbožnost a Pavel Wojnar se svým sborem Jednotu českobratrskou opustil. Podobně jako jiná letniční společenství působil nadále bez povolení komunistických úřadů a za stálých obav ze šikany a pronásledování.
Pátek 14. prosince 1904 – obrácení
Kasárna v Cieszynie
Byla to doba, kdy jsem se zklamal ve všech svých znalostech. Toho dne, kdy jsem přemýšlel, mě o půlnoci ozářilo světlo z nebe. Nevím, jestli bylo vidět zvenčí. Otevřelo se mi nebe a měl jsem jasné a srozumitelné zjevení: Když anděl Marii oznámil, co se stane, ona počala, i když byla pannou. Ježíš, kterého porodila, je Synem Božím, který spasil celý svět. Naplnila mě
nepopsatelná radost a Boží pokoj. Věděl jsem, že jsem spasen. Zároveň jsem uviděl celý svůj život v Božím světle, všechna má přestoupení a lži, kterými jsem okrádal svou chudou rodinu o peníze. Ještě této noci jsem napsal domů na velký arch papíru vyznání svých hříchů s prosbou o odpuštění. Popsal jsem také své obrácení.
Ráno před pátou hodinou jsem běžel do města k sestře, která byla prodavačkou v železářství „U Kolodziejczyka” a zeptal jsem se jí, zda má Bibli. Měla starou, tlustou Bibli psanou gotickým písmem. Hned jsem si ji odnesl do kasáren, protože jsem měl velkou žízeň po čtení Božího slova. Když přišel kapitán Drtina, řekl mi, že z mé tváře vyzařuje zvláštní pokoj, tudíž mám dnes svátek a nemám pracovat. Když jsem zůstal v kasárnách, střídavě jsem četl Boží slovo a běhal radostí po celém baráku. I když jsem nebyl v kontaktu s žádným křesťanem a pouze jsem četl Bibli, s jistotou jsem věděl, že nemám kouřit, chodit do hospody, hrát karty apod. Toto mi vložil do srdce Duch Svatý. Každý den, když jsem si našel volnou chvíli, jsem s velkou žízní četl Bibli.
Nejprve jsem přečetl Nový a pak Starý zákon, od první do poslední stránky.
Popis obrácení z deníkového záznamu Pavla Wojnara převzat z knihy: BUBIK, Rudolf (ed.): Historie letničního hnutí: I. Autentické dokumenty, Albrechtice: Nakladatelství Křesťanský život 2005.
Obě fotografie převzaty z knihy: BUBIK, Rudolf: Historie letničního hnutí: II. Co jsem slyšel, Albrechtice: Nakladatelství Křesťanský život 2005.
Související příspěvky:
Tanzanie: Při křtu utonuli dva lidé (zde)
Pálení Biblí v Ugandě (zde)
Hadi, štíři, oheň a otrávené nápoje v církvi (zde)