Kalendář: Mahávír džajantí, narozeniny Pána Mahávíry

Kalendář: Mahávír džajantí, narozeniny Pána Mahávíry

Pro džinistickou komunitu na celém světě je den narození Pána Mahávíry, posledního tírthankara, jedním z nejvýznamnějších dnů v roce. Slaven je 13. den měsíce čajtra, což v gregoriánském kalendáři vychází na některý z březnových či dubnových dnů. Letos se svátek slaví 17. dubna. Tírthankar je učitel, kazatel a světec, který se askezí vymanil z koloběhu životů.

Džinismus uznává 24 tírthankarů, z nichž jsou historickými postavami pouze poslední dva – Páršvanátha a Mahávíra. Mahávíra (doslova „velký hrdina“, dříve také nazýván Vardhamana, „úspěšný“, v dévanágarí वर्धमान महावीर) se dle digambarské tradice narodil v roce 599 př. n. l., švétambarové, druzí z obou základních směrů, věří, že se narodil roku 615 př. n. l. Jak digambarové, tak švétambarové ovšem věří, že Mahávíra byl synem Siddhárty[1] a Trisaly. Po početí měla Trisala 14 příznivých snů (dle digambarů 16), které astrologové vykládali tak, že dítě se stane buď císařem, nebo tírthankrarem.

Mahávíra byl zastáncem nenásilí a kázal lásku a respekt ke všem živým bytostem od těch nejmenších organismů až po největší zvířata. Po deset let chodil spoře oděný po světě, žebral a žil asketickým životem. Poté dosáhl osvícení a 30 let do své smrti učil a vládl.

Jeho hodnoty byly posléze formulovány v náboženství, jemuž dal vzniknout – džinismu. Džinismus má v současnosti okolo 3,5 milionů praktikujících, kteří následují cestu askeze a nenásilí. Někteří džinističtí mniši a mnišky nosí na obličeji roušky, aby omylem nevdechli ani toho nejmenšího tvora.

Dnešní podoba svátku spočívá v návštěvách chrámů, zpěvu manter a dobročinnosti. Důležitou částí je také průvod se sochou Mahávíry, která je na nosítkách přinesena k místu ceremoniální koupele. Jako v každém jiném festivalu i zde je důležité jídlo. Džinistická „sattvická strava“ zapovídá kromě živočišných výrobků také cibuli, česnek a kořenovou zeleninu.[2] Základní myšlenkou je konzumace co nejčerstvějších pokrmů přírodního původu a minimální újma živým bytostem.

(Nejen) o vztahu džinistů ke zvířatům také hovoří poslední loňské číslo časopisu Dingir. A jak může vypadat takový velký džinistický svátek se můžete dozvědět z reportáže přednášejícího Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a odborníka na džinismus Josefa Bartoška.

Obrázek: Klanění se Mahávírovi, cca 1825.

Použitá a doporučená četba:

JAIN, Kailash Chand. Lord Mahāvīra and His Times: Motilal Banarsidass publ., 1991.

PERTOLD, Otakar. Džinismus. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966.

WERNER, Karel. Džinismus jako spásná nauka, světový názor a náboženství. Bratislava: CAD Press, 2013


[1] Siddharta z Kundagramy byl kšatríjou, pocházel tedy z varny vládců a bojovníků. Nebyl totožný se Siddhártou Gótamou.

[2] Dle džinistického učení obsahují cibule i česnek velké množství „zárodků života“. Při sklízení kořenové zeleniny není možné vyvarovat se ublížení drobným organismům.



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na