Popeleční středa je v křesťanské tradici dnem půstu, ztišení a rozjímání. Sama praxe jejího držení není explicitně zmíněna v Bibli, první doklady o ní máme až z období šestého století, ovšem symbolika má tradici mnohem starší. Slova „Prach jsi a v prach se navrátíš” (Genesis 3:19), která řekl Bůh Adamovi a Evě poté, co v Ráji zhřešili ochutnáním zakázaného ovoce, jsou užívána při udělování tzv. Popelce jako připomenutí lidské hříšnosti a smrtelnosti. Popel se získává ze spálených olivových větviček, palmových listů nebo (v naší oblasti) spálených kočiček, posvěcených předešlý rok na Květnou neděli. V dřívějších dobách se mužům popel sypal přímo na hlavu (což dělali již ve starozákonní době hříšníci na znamení pokání, ale i smutku), zatímco ženám se díky povinné pokrývce hlavy dělal kříž na čelo. Druhá zmíněná forma se dodnes užívá u obou pohlaví. Symbolika popela je ale hlubší a odkazuje také na prach, ze kterého stvořil Bůh člověka a popel se používal i jako čistící prostředek.
Popeleční středou začíná čtyřicetidenní postní období, které je zakončené Velikonoční nedělí. Místo čtyřiceti dní však reálně trvá čtyřicet šest dní, protože neděle nejsou považovány za postní dny. Během Popeleční středy se křesťan zamýšlí nad svým vztahem k Bohu, svými hříchy a den by měl strávit pokáním. Tradičními prostředky pokání jsou modlitba, půst a almužna, tedy prokázané dobrodiní těm, kteří se mají hůře. V současnosti je kromě klasického půstu v řadě zemí oblíbený také tzv. „ekologický půst“ – např. omezení nadměrných jízd autem, zmenšení produkce odpadků apod. Vždy ovšem vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zlepšení vztahu k Bohu, k ostatním lidem i k sobě samému.
Náhledová fotografie: John Ragai, Flickr
Více o Popeleční středě:
ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1
HICKMAN, Hoyt L., et al. Handbook of the Christian Year, 1986. ISBN 0-687-16575-X
TALLEY, Thomas J., The Origins of the Liturgical Year, Ed. 2. 1991. ISBN 0-8146-6075-4