Mormoni a cesta na věčnost

Mormoni a cesta na věčnost

S tím, jak se rozšiřuje spektrum podob náboženského života lidí, mění se i jejich přístup k věcem posledním. To může znamenat také vznik úplně nových konfesních hřbitovů nebo alespoň pohřebních okrsků na již existujících hřbitovech. O muslimských a buddhistických hřbitovech a tradicích, které s pohřbíváním souvisí, pojednával článek Zdeňka Vojtíška, který je dostupný zde. Svůj vlastní přístup k pohřbívání zaujímají také členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (dále Církev Ježíše Krista), kteří jsou veřejnosti více známí jako mormoni.

Stejně jako buddhistický, ani mormonský hřbitov zatím v Česku nenajdeme. Podle informací, které pro Náboženský infoservis poskytla mluvčí Církve Ježíše Krista Hana Šnajdarová, není vznik takových hřbitovů oficiální snahou církve, a proto o nich ani nevede žádnou evidenci. Věřící jsou nejčastěji pohřbíváni na běžných hřbitovech. Pro nás nejbližší pohřební okrsek Církve Ježíše Krista najdeme pravděpodobně, stejně jako ten buddhistický, na vídeňském centrálním hřbitově. Oddíl 57C (mapa hřbitova zde) o rozloze jednoho hektaru slouží mormonům od 19. září 2009 a nachází se zde zatím jen 12 hrobů. Několik fotografií naleznete v galerii na konci článku.

„Pohřeb probíhá pod vedením biskupa (vedoucího místní kongregace) a jeho součástí jsou modlitby, písně a proslovy. U hrobu je pak provedeno požehnání, neboli zasvěcení hrobu. Pohřeb může proběhnout celý pod vedením Církve Ježíše Krista nebo jen částečně, to podle domluvy s pozůstalými,“ uvedla Hana Šnajdarová. Průběh pohřbu a jeho náležitosti vycházejí z nauk církve zachycených v jednotlivých posvátných textech (Bibli, Knize Mormonově, Drahocenné perle, Knize nauky a smluv a v proroctvích prezidentů církve) a existují pro ně závazná pravidla. Pro potřeby církve je shrnuje interní příručka Funerals and Other Services at a Time of Death.[1] Konečný průběh obřadu se ale může v různých částech světa lišit v závislosti na místních podmínkách a kulturních zvyklostech.

V některých částech světa je například obvyklé, že se nejbližší pozůstalí přicházejí před samotným pohřbem rozloučit se zemřelým. Ten je po nějakou dobu vystaven v otevřené rakvi. Předpisy Církve Ježíše Krista říkají, že by k tomu mělo dojít v soukromí a rakev by měla být uzavřena nejméně 20 minut před přenesením na místo konání pohřebního shromáždění. To se může konat v kapli, v domě, u márnice či přímo u hrobu. Po rodinném rozloučení může být rodině nabídnuta společná modlitba, která ještě předchází pohřebnímu ceremoniálu. Tomu jsou už přítomni i všichni přátelé, známí a členové kongregace. Tento obřad by neměl být nijak zdlouhavý. Jako maximální délku stanovují předpisy konkrétně na jeden a půl hodiny. Členové rodiny by se neměli cítit být povinni během obřadu promlouvat či se jinak aktivně účastnit. Kromě proslovů může zaznít i krátký životopis či vzpomínky na zemřelého. Pokud však pozůstalí stojí o delší vzpomínání, proslovy, prohlížení fotografií apod., měli by k tomu zvolit raději dobu po skončení pohřebního obřadu.

Biskup by měl klást důraz především na duchovní rozměr události. Obřad má být jednoduchý a důstojný, s hudbou sakrálního charakteru a kázáním evangelijní zvěsti. Zvláště zdůrazněn by měl být pokoj obsažený ve smrti a vzkříšení Ježíše Krista a naděje na opětovné setkání se zesnulým v duchovním světě, kam podle členů Církve Ježíše Krista odchází po smrti duch zemřelého a kde čeká na své vzkříšení umožněné díky Ježíši Kristu. Během pohřbu by neměly být používány jakékoli videozáznamy, elektronické prezentace ani jiná technika. Pohřeb by neměl být ani přenášen pomocí některého média (telefon, internet, rádio apod.). Předpisy však umožňují výjimku v případě, že se někdo z nejbližších příbuzných nemůže osobně zúčastnit pohřbu, protože je právě na misijní službě v nějaké velmi vzdálené oblasti. Takovému misionáři může být umožněno sledovat pohřeb nejčastěji pomocí internetového streamingu.

Po skončení ceremoniálu je tělo uloženo do hrobu. Tento hrob by měl být zasvěcený. To vyžaduje přítomnost pověřeného kněze Církve Ježíše Krista, který byl vysvěcen ke kněžství vyššího stupně (tzv. kněžství Melchisedechovo nebo také kněžství řádu Syna Božího). Zasvěcovací modlitba je pronesena ve jménu Ježíše Krista, vzývá Nebeského Otce, žádá o posvěcení odpočinku těla před jeho vzkříšením a o ochranu a posilu pro pozůstalé. Vzhledem k víře ve vzkříšení nedoporučuje Církev Ježíše Krista kremaci těla. Předpisy Církve Ježíše Krista pamatují i na zvláštní případy, jako jsou sebevraždy. V případě sebevraždy nečiní zemřelého zodpovědným za své činy, ale posouzení přenechává Bohu. Pachatelé sebevražd proto mohou být pohřbeni za stejných okolností jako ti, kdo zemřeli přirozeně.

 

[1] The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints: „Funerals and Other Services at a Time of Death“, Handbook 2: Administering the Church. 2010.

Foto: autorka článku

 

Psali jsme v Dingiru:

Dingir 3/2001 s tématem „Náboženství mormonů“ (plný text čísla je je dostupný zde)

Související příspěvky:

Přijdou s novým prezidentem mormonské církve změny? (zde)

Prorok církve “mormonů” se setkal s papežem (zde)

Muslimské a buddhistické hřbitovy (zde)

 

 

 

 



2
Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
Gabka KubalováHana Šnajdarová Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Gabka Kubalová
Host
Gabka Kubalová

Moc pěkný článek 🙂

Hana Šnajdarová
Host

Moc oceňuji přístup Dingiru a paní Schlichtsové k celé problematice a zachování přesných informací. Hezký článek, děkujeme. 🙂