Historický svátek Purim je nejveselejší židovský svátek. Židé si připomínají události z knihy Ester, jež vypráví o vysvobození perských židů z nadvlády krále Achašvéroše (pravděpodobně Xerxes I.) a jeho vezíra Hamana. Jméno pochází z hebrejského פּוּרִים pury – losy/kostky a odkazuje na „metání losů“, kterými chtěl Haman určit den, kdy vyhladí nenáviděné Židy.
Ester byla sirota vychována svým strýcem Mordechajem a na začátku příběhu je přivedena do harému krále Achašvéroše. Ten se do ní zamiluje více, než do své ženy i než ostatních žen z harému a udělá z ní královnu. Král ovšem neví, že je Ester židovka, neboť jí Mordechaj řekl, ať o svém původu mlčí.
Haman, antagonista příběhu, zlý a arogantní vezír, zatím plánuje z důvodů osobních i rodových (pocházel z rodu Amálekova, jenž byl nepřítelem Izraele) vyhlazení židů. Králem je pověřen k tomu, aby dělal se židy co chtěl poté, co králi řekl: „Je tu jeden národ mezi národy všech provincií tvé říše, roztroušený, ale oddělený. Jejich zákony jsou od všech národů odlišné a královské zákony nedodržují. Není v králově zájmu nadále je trpět“ (Ester 3:8, Bible21).
Nyní bylo na Ester zachránit svůj lid. Předstoupit před krále bez předvolání mělo být na králův výslovný příkaz potrestáno smrtí. Ester se však po třech dnech půstu postavila před krále, který ji nečekaně vřele uvítal, a řekla mu o svém původu i Hamanově plánu. Rozhořčený král dal vezíra potrestat – Haman byl pověšen na kůl, který byl připravený pro Mordechaje a židům dal možnost bránit se. Ti poté porazili všechny, kdo usilovali o jejich vyhlazení.
Mordechaj sám události sepsal a uložil židům, aby slavili 14. a 15. den měsíce Adaru jako dnů, kdy se židé zbavili svých nepřátel.
Tento příběh si židé připomínají i dnes dvoudenní slavností, jež letos vychází na 20. a 21.3 a která je i ve své nevázanosti spojena s několika micvami (příkazy): Dvakrát během svátku slyšet megilu – Knihu Ester, poslat alespoň jednomu příteli nějaký dárek, obdarovat alespoň dva chudé a hlavně se zúčastnit velké hostiny, při které by mělo být podáván nějaký alkohol a nějaké maso.
Alkohol je důležitou součástí celého svátku a pije se, dokud člověk „nepozná rozdílu mezi prokletým Hamanem a požehnaným Mordechajem“. Dvoudenní trvání se vysvětluje tak, že v každém městě bez hradeb trvalo poražení nepřátel jeden den, v opevněném centru Perské říše Súsách ovšem čekalo vítězství na židy dva dny. Uvolněná atmosféra je přítomna i díky karnevalu. Lidé oblékají různé masky z důvodu, že v megile není jedinkrát zmíněno jméno Boží. Bůh halí v purimovém příběhu svou přítomnost do hávu „kontroly přirozeného běhu událostí” a zdánlivě do děje nezasahuje, (I jméno královny Ester se odvozuje od slova seter (skrytost).) Když někdo vysloví Hamanovo jméno, lidé začnou dupat a dělat rámus, aby jeho jméno rychle zaniklo. Tradičním cukrovím svátku jsou tzv Hamantaschen – trojúhelníkové koláčky s ovocnou náplní symbolizující Hamanovy uši. Purim se slaví v židovských komunitách po celém světě i hlasitou hudbou, divadlem a jako jediný svátek v roce slouží i ultraortodoxním židům k tomu, aby se bavili stejně, jako mladí i méně ortodoxní židé.
Foto: Avinoam Faltin, Wikipedia.
Literatura:
PAVLÁT, Leo; FIEDLER, Jiří; ŠEDINOVÁ, Jiřina, a kol. Židé − Dějiny a kultura. Praha: Kliment a Mrázek, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0
NOSEK, Bedřich a Pavla DAMHORSKÁ, Židovské tradice a zvyky, Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. ISBN 978-80-246-1518-9.
Purim, online.
Malá poznámka: Nikoli “micvotami”, ale micvot → to už množné číslo je. Ve vašem smyslu → micvami (j. č. micva).