„Ty a tvé náboženství strachu!“ – recenze autobiografie Jehovova svědka

„Ty a tvé náboženství strachu!“ – recenze autobiografie Jehovova svědka

Petr Opršal: Cestou z věže, 1. vydání, vlastním nákladem – www.cestouzveze.cz, 2018. ISBN 978-80-270-3355-3.

Knih týkajících se dění uvnitř Náboženské společnosti svědků Jehovových v České a Slovenské republice nevychází mnoho. A když, pak jsou to většinou díla s rozbory kontroverzí jejich nauk. Knihy s příběhy svědků a navíc z českého prostředí jsou vzácné. O to cennější je beletristická prvotina Petra Opršala. A jak sám v osobní korespondenci uvedl, jde asi z devadesáti procent o autobiografii částečně literárně upravenou.

Navzdory tomu, že  je kniha beletrií, jejím velkým přínosem je, že za vyprávěným příběhem závažné naukové kontroverze svědků nastiňuje. A zároveň připojuje i popis, jak se s nimi běžný svědek vyrovnává. Ukazuje příklady konfrontace vlastního svědomí s dogmatickým učením. Dílo mapuje především situaci svědků v totalitním Československu od roku 1975 dále. Beletristická forma může být přitažlivější pro mnohé, které nebaví číst suché analýzy. Román může zpřístupnit nenásilnou formou tuto problematiku všem, kteří chtějí nebo potřebují, si o ní vědění rozšířit.

Kniha je rozdělena na 32 kapitol nazvaných „obrazy“. Hned první obraz líčí vzpomínku hlavního hrdiny, tehdy čtyřletého chlapce, který je vyděšen přetékajícím ucpaným umyvadlem a spojuje domácí kalamitu se začátkem Armagedonu. Armagedon má v mysli propojený s výrazným pocitem strachu, neboť ne každému bude umožněno ho přežít. Vzpomínka se odehrává okolo roku 1975, což je poslední letopočet, který organizace svědků vyhlašovala jako „konec současného světa“. Očekávání bylo tak intenzivní, že tehdy někteří prodávali i celý svůj majetek.

Strach ze smrti v Armagedonu a strach ze satana a démonů, kteří číhají na každém kroku, aby malého hrdinu svedli, se prolíná skrze další obrazy knihy. Je dobře prokreslenou psychologickou sondou do uvažování zcela malého dítěte, školáka i dospívajícího muže. Sondou do mysli vystavené naukám organizace svědků. Na základě své reálné zkušenosti čtenářům přibližuje, jak se na jeho nitru odrazily apokalyptické výjevy o konci světa všeobecně dobře známé z literatury vydávané svědky. Až chorobný strach z bezděčného uctívání démonů vede u malého hrdiny k tomu, že si zakáže spát na břiše, aby neměl skloněnou hlavu, a ani ve spánku a snech se jim samovolně neklaněl.

Motiv strachu je jedním z nejsilnějších vjemů z dětství a dospívání hrdiny. Jiné obrazy ukazují, jak se dětský hrdina vyrovnává například s otázkou neslavení Vánoc tím, že si schovává před kamarády dárky, které dostane, a pochlubí se jimi až po Vánocích.

Ve druhé polovině knihy líčí postupný odchod z organizace svědků. Popisuje zkušenost, kterou prošli mnozí bývalí svědkové, když se proviní tím, že začnou klást nezodpověditelné otázky, neboli v pojití svědků „reptají proti Bohu a jeho pozemské organizaci“. Jde o otázky typu: Jak přesně komunikuje Bůh s bratry ve Vedoucím sboru svědků? Nebo: Proč je popíráno Kristovo Božství, když je jasné, že z Boha se mohl zrodit zase jen Bůh? Jakmile mladý hrdina začne takto uvažovat, vede to nevyhnutelně k jeho odchodu.

Odchodem od svědků nekončí složitá cesta hledání člověka, který tímto náboženstvím prošel. A je dobře, že ani kniha tímto okamžikem nekončí. Je zde plasticky vykresleno, že i další léta jsou osudy lidí prožitou zkušeností v organizaci svědků ovlivněny. Je prospěšné, že zde čtenář může tyto osudy dále sledovat.

Strach v podobě nočních můr provází ústředního hrdinu i v dospělosti a dokonce i léta po odchodu od svědků. V jedné noční scéně mu vytýká jeho partnerka proběhlou ataku tohoto děsu slovy: „Ty a Tvé náboženství strachu!“

V posledním obrazu knihy se jako již dospělý a úspěšný muž vyrovnává se svojí noční můrou při absurdním dovolenkovém setkání s hodnou chorvatskou „polednicí“. Tak dochází k vyústění a určitému uzavření motivu strachu nastíněném v prvním obraze.

Velmi důmyslně působí řada prázdných stránek následujících po poslední kapitole. Kniha života a osudů hrdiny poslední stránkou neskončila a cesta (z věže) pokračuje.

Zajímavostí je, že v knize kromě jediného místa, které přímo cituje pasáž z literatury svědků, se neobjevuje jméno Jehova. Místo varianty jména používané svědky, užívá autor pouze iniciálu J. Důvodů pro toto řešení je více, a jak v osobní korespondenci uvedl, jde i o „úctu k víře a vnímání většiny židovské i křesťanské populace“.

Související stránka www.cestouzveze.cz uvádí: „Petr Opršal vystudoval filosofickou fakultu a právnickou fakultu v Olomouci, dnes je překladatelem působícím v zahraničí. Pracuje pro Evropský soudní dvůr v Lucemburku kde překládá z angličtiny, francouzštiny a němčiny do češtiny. Je ženatý a má dceru. Mezi jeho záliby patří cestování, knihy, historie, běh a squash. Jako dítě vyrůstal v totalitním Československu. Byl vychováván ve víře Svědků Jehovových. Od malička na něj působily dva odlišné, ale částečně se prolínající světy – na jedné straně „tajná“ komunita zakázané církve a na straně druhé život obyčejného školáka za totáče. Na základě těchto zkušeností vydal knihu Cestou z věže.“

Související témata v časopise Dingir:

3/2007 Opustit víru, opustit společenství (zde)

3/2009 Svědkové Jehovovi a vývoj jejich společenství (zde)

Související články:

Perzekuce svědků Jehovových v Rusku (zde)

Seznam pronásledovaných svědků Jehovových v Rusku (zde)

Náhledová ilustrační fotografie: Petr Velechovský.



2
Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
Miroslav Šlechtajmn Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Miroslav Šlechta
Host
Miroslav Šlechta

Mým vyznáním víry se stal bonmot jednoho vyloučeného svědka, jenž se ním svěřil televizi: “Jsem rád, že na mém vztahu k Bohu nikdo neparasituje”. Přál bych to všem věřícím.

jmn
Host
jmn

Klasikou tohoto žánru je kniha bývalého člena vedení S.J., Raymonda Franze, s názvem Krize svědomí.