Současníci Owen Barfield (1898-1997), John R. R. Tolkien (1892-1973) a Clive S. Lewis (1898-1963) významně ovlivnili duchovní život zejména západních vzdělanců. Přesáhli však svým vlivem hranice euroatlantické civilizace. Ač jejich společné období představují desetiletí kolem 2. světové války, jejich knihy jsou dodnes překládány, vydávány a točí se podle nich filmy. C. S. Lewis bývá označován za nejvydávanějšího explicitně křesťanského autora 20. století.
Barfield, básník a rovněž filosof jazyka a poznání, je v uvedené trojici nejvíce ve stínu, i když byl, ač nikoli nejstarší z této trojky, iniciátorem společného usilování v okruhu zvaném Inklings. Jeho poesii zatím v češtině nemáme k dispozici. Jeho filologické a filosofické spisy jsou zřejmě mezi těmito třemi autory nejnáročnější, a snad proto ne tak populární.
Lewis zachovává jedinečný osobní přístup, a dopracoval se ke znovuobjevení svých rodinných kořenů a stal se originálním tlumočníkem tradičního křesťanského postoje v jeho anglikánské podobě. Tolkien, autor spíše beletristický (i když s vědeckým zázemím v lingvistice a literární historii) nechává nenápadně svými texty prosvítat svou katolickou příslušnost. Barfieldovým inspiračním zdrojem nebylo tradiční křesťanství, nýbrž anthroposofie.
Anthroposofii, moudrost o člověku, představil v dnes známé podobě v prvních desetiletích 20. století německý filosof a duchovní učitel Rudolf Steiner. Pro některé lidi zastupuje náboženství. Je spiritualitou, cestou vnitřního školení, jak se v tomto prostředí říká, která pojednává křesťanské obsahy alternativně. Bůh v tomto pojetí není autoritativním vládcem, který se zjevuje a jejž je třeba pokorně poslouchat. Je vše pronikající duchovně fyzickou božskou bytostí a reprezentuje hierarchicky uspořádaný božský duchovní svět. Anthroposofie je také cestou poznání sebe v přírodě a přírody v sobě, a v tomto smyslu vstupní branou k ní je Steinerův raný spis Filosofie svobody. Spíše toto pojetí sledoval Barfield.
Klasická spiritualistická nebo idealistická filosofie se odpoutává od světa, jak nám ho zprostředkuje smyslové vnímání, a posouvá se k ideovému či duchovnímu zdroji skutečnosti. Barfield sdílí pojetí, podle kterého vnímané jevy nejsou méněcenné a samy nesou hlubší smysl. Činnost smyslů a mysli (která pracuje imaginativně a intuitivně) se proplétají. Jednotu smyslového a duchovního prozrazuje i jazyk. Barfield v tomto směru úvahy pracuje s angličtinou a zde velmi záleželo na kvalitě překladu. Nemohl to být slovníkový převod z jazyka do jazyka. Muselo to být a je to (díky překladateli Milanu Horákovi) tvůrčí uchopení jazyka a díla.
Sémiotik a epistemolog Barfield sleduje zejména na jazyce cestu člověka tisíciletími. Ukazuje, jak říká nakladatelská anotace, jak se v evoluci lidství proměňovala participace člověka na projevech přírody, jak se vyvíjela spiritualita, vědomí, racionalita a odpovědnost vůči světu.
Svůj výklad ve spisu Zachránit jevy autor podporuje doklady z antropologie, archeologie, výklady posvátných i profánních textů, a vhledy do jazyka a jeho proměn. Jazyku v jeho poetickém modu se Barfield věnoval ve spisu Básnická řeč, který stejné vydavatelství Malvern vydalo roku 2015. Aktuální spis má stejnou úpravu a je, jak je to u tohoto nakladatelského domu obvyklé, elegantně knihařsky a typograficky zvládnut.
Barfield spolu s Tolkienem a Lewisem hledá smysl lidského bytí a význam světa, který k člověku patří a je jím (solu)vytvářen. Činí to mimo jiné i tím, že znovu přiznává cenu mýtu jako paměti lidstva. Nevyhýbá se však ani přírodní vědě a dalším humanitním oborům. K tradici přistupuje, jak to činí anthroposofie, kriticky. Hájí svobodnou lidskou individualitu proti autoritám a proti historické zátěži.
Dílo současné intelektuální spirituality založené spíš na poznání než na víře si zaslouží vřelé doporučení.
Owen Barfield: Zachránit jevy: Studie o idolech v myšlení, Praha: Malvern, 2019
(Snímek autora: https://i.ytimg.com/vi/oedVDN1xOWM/hqdefault.jpg)