Do náboženského smýšlení a prožívání lidí patří odjakživa celá škála nejrůznějších konspiračních teorií, tedy přesvědčení, že věci kolem nás nejsou takové, jaké se nám jeví a jak jsou nám předkládány. Jednou z takových představ je i ta, podle níž je planeta Země, kterou známe jako elipsoid tvořený horninami, ve skutečnosti dutá. Pod námi obývaným povrchem se údajně nachází skrytý svět, který je rovněž obyvatelný. Podle jiného přístupu je to, co vnímáme jako povrch Země ve skutečnosti vnitřek kulovité dutiny a pozorovatelný vesmír je pouhý optický klam. Největší popularitě se teorie dutozemě těšila ve druhé polovině 19. století. Své zastánce má však dodnes zvláště v různých učeních hnutí nového věku a náboženské ufologie. V českém prostředí se dnes dutá země objevuje například v učení Jany Kyslíkové, o níž jsme již v Náboženském infoservisu psali například zde.
Původní profesí Koreshe Teeda byla medicína, kterou po dokončení studií praktikoval. Současně se věnoval různému experimentování v oblasti alchymie a alternativní medicíny, ke kterému využíval také poměrně nebezpečné pokusy s elektřinou. Během jednoho experimentu na podzim roku 1869 utrpěl vážný úraz elektrickým proudem, po němž upadl do bezvědomí. V tomto stavu ho údajně navštívil Duch svatý a oznámil mu, že je mesiášem. Po tomto zážitku si Teed začal říkat Koresh, což je hebrejská obdoba jeho křestního jména Cyrus, a rozvinul své učení, které nazval buněčná kosmologie (angl. Cellular Cosmology). Tvrdil, že lidé ve skutečnosti nežijí na povrchu planety Země, ale uvnitř ní. Země je navíc podle Koreshe věčná. Celý vesmír si představoval jako velké vejce, kde povrch země je ve skutečnosti na vnitřní straně skořápky a uprostřed plave Slunce, podobně jako je uvnitř vejce žloutek. Slunce považoval za obrovské bateriemi poháněné světelné zařízení a hvězdy za výsledek lomu tohoto světla.
Koresh Teed chápal lidství a lidskou pospolitost jako něco nesmírně důležitého, co má dokonce božskou podstatu a je vlastně takovým odrazem výše zmíněného fungování vesmíru. Teedovy představy o ideálním lidském soužití se velmi podobaly utopickému komunismu, který doplnil ještě o život v celibátu. Bůh je podle Teeda věčná bytost (zároveň muž i žena), která se rozhodla zpřítomnit v lidské podobě Ježíše Krista pomocí parthenogeneze. Takto chápe Teed nauku o panenském početí. Dále pak tvrdí, že Bůh je věčným sluncem, které přebývá v lidském společenství. Od něho lidé dostávají lásku a pravdu, za kterou se odvděčují uctíváním, které je morálně povznáší. Teedovo učení obsahovalo také nauku o věčnosti člověka a reinkarnaci.
Své myšlenky začal Koresh Teed veřejně kázat v New Yorku v roce 1870. Počet Koreshových následovníků postupně rostl a v roce 1888 vznikla v Chicagu první komunita nazvaná Koreshian Unity. Druhé významné společenství působilo v San Francisku. Malé skupiny věřících měl Koresh Teed také v dalších městech. Od roku 1893 začali koreshiáni uskutečňovat svůj sen o „Novém Jeruzalému“. Ve městě Estero na Floridě začala vznikat velká komunita, která měla být zcela nezávislá na okolním světě. Měla být soběstačná z hlediska surovin i všech obchodů a služeb, existovala zde i nemocnice. V době největšího rozmachu čítala komunita Koreshian Unity v Esteru přibližně 300 členů a hospodařila na téměř 2 500 hektarů půdy. Kromě zmíněné komunity na Floridě se k učení Cyruse Teeda v USA hlásilo dalších více než 4 tisíce lidí. K šíření a propagaci své víry vydávali koreshiáni nejprve časopis Guiding Star (Provázející hvězda), který později přejmenovali na Flaming Sword (Planoucí meč), a také časopis The American Eagle (Americký orel). K vydávání časopisů, letáků a knih byla zřízena tiskárna, která sloužila až do roku 1949. Tehdy byla zničena při požáru a už nebyla obnovena.
Od roku 1906 začala koreshiánská komunita upadat. Objevovaly se také spory s obyvateli okolních měst, kteří nelibě nesli nejen životní styl komunity, ale také její ekonomické a politické aktivity. Při jedné osobní konfrontaci dokonce Cyrus Teed utrpěl poměrně vážná zranění. Jeho následovníci jim přičítali i jeho smrt v roce 1908 (podrobně si lze přečíst např. zde). Postupně se snižoval počet členů a v roce 1940 zůstávalo v Esteru už jen 36 osob. O vzkříšení a reorganizaci upadajícího společenství se pokusila Hedwig Michelová. Tato žena židovského původu se připojila k hnutí v roce 1941 poté, co unikla do USA před holocaustem. V roce 1960 byla zvolena předsedkyní komunity a zůstala jí až do své smrti v roce 1982. Následně se hnutí už zcela rozpadlo. Majetek komunity byl převeden pod správu státu Florida, ale dohlíží na něj nadace, kterou Hedwig Michelová pro tento účel založila. Je zde udržován Koreshan State Park (Koreshiánský státní park) s tropickou vegetací i všechny obytné a hospodářské budovy včetně expozic s původním vybavením, fotografiemi a dalšími artefakty koreshiánské éry. Několik fotografií je možné shlédnout například zde. Existuje také webová stránka The Koreshan Virtual Archives, která obsahuje množství dobových fotografií a knihovnu koreshiánských publikací všeho druhu. Další materiály (hlavně fotografie, články a materiály poskytuje webová stránka Státní knihovny a archivu Florida Memory. Zdá se, že ačkoli Koreshian Unity zanikla před téměř 40 lety, její dědictví je stále živé a v historii státu Florida má své pevné místo.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 3/2000: Náboženské komunity, plný obsah čísla dostupný zde.
Téma Dingiru 1/2017: Náboženská společenství za zenitem, obsah a vybrané články zde.
Téma Dingiru 2/2018: Náboženské komunity, obsah a vybrané články dostupné zde.
Související příspěvky:
O Boží rodině na Radiu Wave (zde)
Jana Kyslíková převibrovala (zde)
Tenkrát v Pošumaví: zapomenutý střet české náboženské komunity s jejím okolím (zde)
Jonestown před 40 lety: násilí je opravdu interaktivní (zde)
Evropský soud odmítl stížnost rodičů ze společenství Dvanáct kmenů (zde)
Návrat k náboženským komunitám (zde)
Náhledový obrázek:
Koreshiánský model vesmíru. Autor: MATTYMOO101 [CC BY-SA 3.0], zdroj: Wikimedia Commons.