Kult ostatků neodmyslitelně patří k pravoslavné spiritualitě, a tak je očekávatelné, že je velice intenzivně prožíván na Rusi. Nyní se ale ozval ze strany tradice, odkud by mohl znít poněkud překvapivě – tradice marxismu-leninismu.
(Ne)svaté ostatky
Fotku Leninovy mrtvoly, uložené v moskevském Mauzoleu, si vybaví téměř každý, a ta je pravděpodobně stále i poněkud atypickou, leč přitažlivou turistickou atrakcí. O podobě Leninova pohřbu se spekulovalo už v terminální fázi jeho nemoci. Mezi zastánce bombastických představ patřil Josif Stalin, střízlivěji se k problému stavěli např. Trocký či Bucharin, ale též sama Naděžda Krupská.
Stalin měl v duchu experimentů komunistického spisovatele a lékaře Alexandra Bogdanova (roz. Malinovského) usilovat o důkladné zachování Leninova těla i z důvodů takměř okultních a některé teorie dnes znějí skoro neuvěřitelně. Bogdanov prováděl na své klinice experimenty s krevními transfúzemi. Věřil, že pomocí nich dokáže zpomalovat příznaky stárnutí, ba dokonce dosáhnout věčného mládí. Mezi jeho nejslavnější pacienty tehdy patřila i Leninova mladší sestra Marie, kterou Lenin v korespondenci oslovoval něžně „Máňuško“ (Маняша).
Péčí o Leninovo tělo byl po jeho smrti pověřen patolog Aleksej Abrikosov (též dohlížel na pitvu M. V. Frunzeho, V. M. Bechtěreva ad.), který vyjmul vnitřnosti a korpus nabalzamoval. V té době se měl A. Bogdanov postarat o odkrvení a prověřit stav krve, případně možnosti jejího dalšího využití.
Tělo bylo posléze uloženo do provizorní dřevěné hrobky a zbudování výstavního mauzolea bylo svěřeno architektu Alekseji Ščusěvovi, který se proslavil řadou staveb v tzv. novoruském stylu, zahrnujícím prvky byzantské architektury, ale i např. staroegyptské monumentality (mezi jeho další slavné budovy patří mj. Marfo-marijský klášter v Moskvě, stalinsko-klasicistní Hotel Moskva či nechvalně proslulá Lubjanka). Stavba Leninova mauzolea byla dokončena r. 1930.
Vrať se do hrobu!
Způsob vystavení mrtvého Lenina budil kontroverze od samého počátku. Jak již bylo zmíněno, striktně jej odmítala i Naděžda Krupská. Mauzoleum se sice brzy stalo mezinárodním ikonickým symbolem sovětského komunismu, potažmo ruského kultu osobnosti, sami Moskvané se k němu ovšem stavěli různě. Několikrát bylo terčem vandalismu a ještě za sovětské éry proběhly dokonce i pokusy o žhářský či pumový útok. Diskuse o vystavování Leninovy mumie se pochopitelně rozběhly v nové intenzitě po pádu východního bloku. Podle různých průzkumů by značný počet Rusů byl pro Leninovo řádné pohřbení a zrušení této morbidní památky na sovětskou éru, případně alespoň vystavení pouhé Leninovy pryžové či voskové makety. V 90. letech tuto alternativu odmítl první prezident moderního Ruska, Boris Jelcin, a ani současný lídr Ruské federace z této linie zatím nevybočuje.
Nyní veřejná debata o možném pohřbu V. I. Lenina vypukla nanovo, tentokrát i s nečekanou komickou zápletkou, kvůli které brzy probublala i do světových médií. Zástupce zákonodárného sboru Leningradské oblasti Vladimir Stanislavovič Petrov adresoval vládě podnět, aby bylo Leninovo tělo u příležitosti 100. výročí jeho úmrtí (tedy roku 2024) pochováno v rodinné hrobce v Petrohradě (v polovině listopadu o tom informoval zpravodajský server gazeta.ru). „K pozitivním důsledkům takového kroku bychom mohli přičíst i významnou úsporu na drahých procedurách, které je třeba provádět k udržení těla Vladimíra Lenina v jeho současném stavu,“ vyjádřil se Petrov pro ruský server Russia Today.
Za komunistickou ortodoxii!
Do této diskuse razantně vstoupili ruští komunisté, a to tentokráte religionisticky velmi zajímavým způsobem. Lídr Komunistické strany Ruské federace (KPRF) Gennadij Zjuganov ve vysílání rozhlasové stanice Govorit Moskva označil Petrova za naprostého morálního mrzáka a odmítl zvažovaný pohřeb V. I. Lenina s tím, že byl Lenin pohřben zcela v souladu s národními i pravoslavnými (sic) tradicemi. První tajemník petrohradské sekce radikálnější strany Komunistická strana Komunisté Ruska (KPKR) Sergej A. Malinkovič zaujal ještě nečekanější postoj, když se pro zpravodajskou agenturu Novosti (ria.ru) vyjádřil, že podal podnět, aby Petrovova iniciativa byla prošetřena na základě podezření z urážky náboženského cítění, případně z podněcování k nenávisti a snižování lidské důstojnosti.
Ruští komunisté tím novým způsobem vstupují do religionistických diskusí nejen o vztahu náboženství a politiky (viz Dingir 4/2003), ale též o konceptu implicitního náboženství (srov. Dingir 1/1210 a 3/2010), v souvislosti s nímž se o (kvazi)religiozitě komunistických režimů hovoří již dlouhou dobu. Nová výzkumná otázka by tak mohla znít, zda se z implicitního náboženství ruského komunismu nestává již náboženství poněkud explicitní.
Fotografie:
Titulní fotografie: V. I. Lenin jako dort. zdroj: zdroj: Ю.Л. Шабельников, Ю.И. Фесенко, via OTRS (Wikimedia Commons)
Fotografie v článku: Mauzoleum V. I. Lenina v Kremlu. Autor: Clay Gilliland, zdroj: Wikimedia Commons
.jpg){kind=link}