Československo se stalo jedním z prvních – a také jedním z neúspěšnějších – misijních polí indického duchovního učitele svámího Mahéšvaránandy (*1945). Z rodného Rúpávásu v indickém Rádžasthánu, kde ho jeho strýc a učitel svámí Mádhavánanda vzdělal a zasvětil, přišel roku 1972 ještě jako velmi mladý svámí do Vídně. Ve vídeňské Schikanederově ulici nedaleko centra začal vyučovat jógu. Časem propracoval systém zvaný Jóga v denním životě, který kombinuje soustavnou hathajógickou práci na sobě s bhatijógickou láskou a oddaností božství, personifikovanému v duchovním učiteli.
A velmi brzy, od března 1973, začal z Vídně dojíždět za „železnou oponu“, do socialistického Československa, které právě tehdy prožívalo svou „normalizaci“. O začátcích hnutí u nás napsal jógin a žák svámího Mahéšvaránandy Ludvík Zanáška do časopisu Dingir 15 (3) 2012 kromě jiného i toto (str. 92–93):
„Svámí Mahéšvaránanda přijel do naší země v době komunistické nadvlády, kdy i pouhé náznaky duchovnosti, hledání a svobody byly tvrdě potlačovány. Přesto i u nás klíčila semínka jógy. Po celé republice vznikaly malé skupinky zájemců o jógová cvičení a jógovou filosofii, o které se samozřejmě nesmělo otevřeně mluvit.
Jednou z těchto skupin byla i skupina v Opavě. Její vedoucí pan Vladimír Dohnal jako první pozval svámího Mahéšvaránandu v roce 1973 do naší země. Setkání se odehrálo v tělocvičně tělovýchovného oddílu TJ Slezan, který tenkrát zastřešil cvičení jógy v Opavě. Zde byly poprvé učeny ásany a hovořilo se o mantrách. Postupně svámího Mahéšvaránandu zvali do svých měst i organizátoři dalších jógových skupin. Svámídží začal jezdit do Havířova, Ostravy, Prahy, Olomouce atd.
V letech 1975–1977 se konala pro všechny účastníky nezapomenutelná letní soustředění na Kopné. Jezdívalo tam až sto lidí z celé republiky, někteří z nich se pak stávali organizátory ve svých městech. V těchto počátcích se v Československu pořádaly semináře a setkání na různých místech – v Beskydech, na Sokolské chatě, v Praze, ve Zdechově, v Kopřivnici, Olomouci, Havířově, atd. S postupným růstem center vzrůstal i počet zájemců o jógu. Na veřejných setkáních svámí Mahéšvaránanda učil ásany a pránájámu, hovořil o zdraví, jógové etice, výchově dětí, o tom, jak zvládat problémy a harmonizovat své vztahy s ostatními, o ochraně přírody, vegetariánství, apod. Na soukromých setkáních, která probíhala v bytech žáků, mohl mluvit o Bohu a jógové filosofii. Svámí Mahéšvaránanda přijížděl do naší země několikrát do roka. Pozvání zajišťovalo vždy některé z jógových center, která se v té době zakládala pod tělovýchovnými organizacemi.
Sametová revoluce v roce 1989 nám otevřela dveře k mnoha činnostem, které byly do té doby pouhým snem. Centra Jógy v denním životě, zakládaná pod tělovýchovou, se začala osamostatňovat a vznikala nová sdružení. Postupně vzniklo v různých městech téměř třicet sdružení, která pořádají kurzy Jógy v denním životě a programy pro veřejnost. V roce 1993 byla založena Nadace živoucí světlo Maháprabhudíp satsang, která podporuje aktivity Jógy v denním životě a spravuje Maháprabhudíp ášram ve Střílkách založený ve stejném roce. V ášramu ve Střílkách probíhá většina jógových seminářů. V roce 1995 vznikl Český svaz Jóga v denním životě, který sdružuje, zastřešuje a koordinuje činnost jednotlivých sdružení a také učitelů jógy systému Jóga v denním životě v naší zemi. Součástí Českého svazu Jóga v denním životě je i Sdružení lékařů a rehabilitačních pracovníků. Zabývá se využitím jógy v prevenci a léčbě. V této době začal v naší zemi svámí Mahéšvaránanda také iniciovat mezináboženské dialogy na podporu mezináboženské tolerance a vzájemného porozumění a pořádat mezinárodní konference.“
V ášramu v Schikanederově ulici nadále funguje jedno z center Jógy v denním životě ve Vídni. Ale hlavní ášram se přestěhoval: nejméně čtyři menší místnosti a jedna velká meditační hala se zázemím (sociálním zařízením, šatnami, kuchyňkami, skladem či bytem) slouží v přízemí domu v ulici Trubelgasse. Místní jógini živě reagují na mou otázku, zda znají Střílky. Tento rozlehlý zámek v okrese Kroměříž slouží jako český ústřední klášter Mahéšvaránandových oddaných a dalších zájemců o jeho systém Jóga v denním životě a dobře ukazuje, že i u nás se toto hnutí za 45 let velmi rozvinulo a etablovalo.
Více o hnutí svámího Mahéšvaránandy: Dingir 15 (3), 2012. Obsah čísla a ukázky jsou zde.
Náhledový obrázek je ze školy pro děti z nemajetných rodin, provozované Mahéšvaránandovým hnutím v ášramu v indickém Džadanu (stát Rádžasthán). Foto: archiv.