V situaci (dnes snad již opadající) vlny migrace z regionů s převládajícím islámem nastala nouze o nepředpojaté, přehledné informace o tomto náboženství. Z různých doplňujících se zorných úhlů se doposud na tuto potřebu podívali spolehliví autoři. Sympatizující, uměřené hodnocení islámu a jeho srovnání s křesťanstvím zprostředkoval českým čtenářům jeden z klasiků české islamologie Luboš Kropáček (Duchovní cesty islámu, roku 2015 vyšlo již 6. vydání), a to ještě před nástupem této nové vlny (1. vydání již 1993).
Bronislav Ostřanský dal dohromady skupinu autorů u tématu odporu vůči islámu v české společnosti (Islamofobie po česku, 2017). Daniel Topinka uspořádal sborník (či kolektivní monografii) věnovaný historické a současné přítomnosti islámu u nás (Muslimové v Česku, 2016). Vedoucí katedry religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK Pavel Hošek přispěl útlou publikací určenou původně křesťanským souvěrcům, poskytující užitečné informace a inspirující k přiměřeným občanským postojům Islám jako výzva pro křesťany (2016)
Vydavatelství Dingir, které vydává stejnojmenný časopis a podílí se na Náboženském infoservisu, vydává občas knihy z tematického okruhu současné přítomnosti náboženství ve veřejném prostoru. Potřebě aktuálních informací o islámu tentokrát vyhovělo druhým, mírně doplněným vydáním knihy Miloše Mendela Muslimové a jejich svět (1. vydání tamtéž, 2016).
Doc. PhDr. Miloš Mendel, CSc. (*1952), byl dlouholetým pracovníkem Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Učí rovněž předměty týkající se islámu na Západočeské univerzitě. Dříve přinášel informace spíše o politickém obsahu světa islámu. V této publikaci si všímá především islámu jako náboženství. Jeho dlouhodobé zaměření na kulturní a politické aspekty mu však umožňuje zasadit náboženské postavy, směry, skupiny, iniciativy, školy, myšlenky a reálie islámského světa do potřebné širší souvislosti.
Kniha o 302 stránkách doplněná ilustracemi reprodukujícími arabskou kaligrafii a ukázkami vzácné islámské figurální malby na vnitřních stranách obálky je úhledná, dobře se v ní orientuje, je případně možno číst jednotlivé části ne nutně v pořadí, jak jsou v knize, ale vlastně i podle potřeby. Text je doplněn rozsáhlým (sedmnáctistránkovým) a podrobným rejstříkem. Vzhledem k ostatním kvalitám knihy můžeme vydavateli prominout, že v části knihy stránkování v obsahu neodpovídá stránkování v textu knihy samotné. Takto vypravená kniha může posloužit jako encyklopedie, i když kapitoly nejsou uspořádány abecedně.
Než se autor pustí do výkladu islámské víry, rituálu, zvyků a práva, provede čtenáře několika úvahami na téma Co je dobré vědět, než se začneme islámu bát. Je třeba zvlášť ocenit, že kniha sice věcnými informacemi čelí evropsky a světově unikátním českým islamofobním náladám, že však zároveň není naivně islamofilní. Autor jako vědec v humanitní oblasti se nebojí explicite hodnotícího přístupu. Pokud je k islámu i jeho protějškům kritický, není to mezináboženská polemika, nýbrž decentně (někdy i s lehkou ironií) vyjádřená kritika z občanského hlediska.
Drobné nedostatky ilustruje v jinak chvályhodné (pod)kapitole představující úctu muslimů k Marii a Ježíšovi (s. 108–109) i jinak častá záměna římskokatolického (nikoli obecně křesťanského) přesvědčení o neposkvrněném početí Marie (rozumí se její početí jejími rodiči) s naukou o početí Ježíše v lůně Marie zásahem Ducha svatého, což přijímá i islám.
Kniha si zaslouží doporučení pro studenty humanitních oborů, pedagogy, politiky a úředníky veřejné správy, kteří řeší otázky vztahu k islámu, např. k potenciálním přistěhovalcům ze zemí s převládajícím islámem. Měli by ji číst i studenti teologie a církevní činitelé. Kniha vyjadřuje skeptický postoj k mezináboženskému dialogu, ale celkové vyznění knihy nevede k jeho odmítnutí. Spíš koriguje nezralá očekávání. Je koneckonců výborným manuálem pro každého inteligentního občana, který nechce zakládat vztah k islámu a muslimům na nekultivovaných emocích.
Miloš Mendel: Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu, Praha: Dingir, 2018.