HARE KRIŠNA! Mantra, hnutí a Svámí, který to všechno začal. Tak zní titul nového dokumentárního filmu o počátcích hnutí Haré Krišna ve Spojených státech amerických. Premiéra filmu proběhla v červnu roku 2017 v New Yorku. V České republice byl poprvé uveden v neděli 14. října 2018 ve velkém kinosále pražské Lucerny. Upoutávku na film je možné zhlédnout zde.
Zakladatel Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (angl. zkr. ISKCON) je všeobecně znám jako Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda, či prostě jen Prabhupáda. Sochu tohoto indického gurua důstojně sedícího na svém sedátku můžeme spatřit v každém chrámu ISKCON po celém světě, stejně jako jeho obrázky a sošky v nejedné domácnosti oddaných. Prabhupáda je i čtyřicet let po své smrti v hnutí Haré Krišna obdivován a oslavován jako nejvyšší učitel. Jeho knihy jsou považovány za zdroj veškeré skutečné moudrosti a vrchol poznání. Pouze skrze Prabhupádovy interpretace uvedené v komentářích k jednotlivým knihám vaišnavské tradice poznávají dodnes jeho žáci smysl zmíněných textů. Prabhupáda je tedy také ústřední postavou filmu, o němž je tu řeč. Prabhupáda důstojný, veselý, vlídný, optimistický, nezdolný, za všech okolností a do poslední chvíle moudrý a pracovitý, jednoduše nanejvýš dokonale inspirativní. Prabhupáda, který završil práci Mahátmy Gándhího a díky založení ISKCON na Západě vrátil Indům jejich národní hrdost.
Tak jej vykresluje autorský tým, v jehož čele stojí manželský pár John a Jean Griesserovi. K hnutí Hare Krišna se oba připojili po dokončení studia fotografie roku 1970. Pořídili velké množství fotografií i filmových záběrů, které jsou ve filmu použity. Jsou rovněž autory scénáře spolu s Mukundou Michaelem Dewilem. Režisérsky se na filmu podílela také australská filmová scénaristka a režisérka Lauren Ross. Emotivní a působivé původní záběry z 60. a 70. let 20. století autoři doplnili o fotografie, rozhovory a krátké hrané scény znázorňující především dobu před Prabhupádovým příchodem do USA. Chronologický děj přehledně postupující od Prabupádova příjezdu do USA až ke smrti v indickém Vrindávanu roku 1977 jen občas naruší vysvětlení souvislostí spojených s jeho předchozím životem v Indii. Divák je tak přímočaře proveden příběhem vzniku hnutí Haré Krišna, jeho začleňování do americké kontrakultury 60. let a obrovského nárůstu členů na počátku let 70. Okrajově se autoři zmiňují také o prvních problematických momentech a konfliktech oddaných s tehdejším velmi silným antikultovním hnutím. Krátký prostor je věnován také úryvkům z některých tehdy populárních filmů a seriálů, které se o hnutí Haré Krišna zmiňují. Značnou pozornost věnovali tvůrci propojení a podpoře hnutí ze strany významných osobností populární kultury. Jako již tradičně nejvíce prostoru dostali George Harrison a Allen Ginsberg, opomenuti však nebyli ani Jannis Joplin, The Grateful Dead nebo Boy George.
Ačkoli tvůrci i propagace uvádějí, že se jedná o dokument, celkové vyznění filmu je však nakonec neoddiskutovatelně oslavné. V zásadě se neliší od toho, co se lze dočíst v Prabhupádově oficiálním životopisu [1], či knize The Hare Krishna Explosion [2]. Dokumentaristickému pojetí zajisté odpovídá lineární děj i využití původních záběrů a fotografií, které tvoří naprostou většinu filmu. Divák má díky tomu možnost na 90 minut navštívit přelomovou a pohnutou dobu 2. poloviny 60. let a počátky let 70., kdy se americká mládež bouřila proti světu svých rodičů a toužila po pestřejším, vřelejším a upřímnějším světě nezatíženém válkami, smrtí a politickými pletichami. Může kráčet s Prabhupádou po sněhem zavátém New Yorku a prožívat pochybnosti o tom, zda může stařec z Indie v takovém světě cokoli ovlivnit. O několik minut později již zpívá v parcích a ulicích, prožívá euforii prvního festivalu vozů Ratha Játrá v letním San Franciscu roku 1967. Zblízka vidíme také starosti a bolest oddaných při Prabhupádově nemoci i smrti. S dobovými záběry se prolínají svědectví nejstarších žáků Prabhupády, kteří s láskou vzpomínají na nadšené začátky hnutí. Zdánlivou dokumentární neutralitu doplňují i krátké promluvy předních amerických odborníků na ISKCON Edwina Bryanta a Larryho Shinna. Objektivita pohledu se poněkud rozmlžuje v pasážích věnovaným temnějšímu období působení hnutí Haré Krišna v 70. letech. Podvodné jednání tehdejších oddaných, které dlouhodobě poškozovalo hnutí v očích veřejnosti, je tu bagatelizováno ve smyslu přílišné horlivosti mladých věřících a nepochopení okolí. Stejně tak v případě sporů s antikultovním hnutím je zde ISKCON jednoznačně vykreslen jako oběť a Prabhupáda jako hrdinný a nakonec vítězný vůdce milující souboje. Rovněž byly z filmu zcela vynechány i další velmi problematické body, které v 70. letech sužovaly oddané a samozřejmě i stárnoucího zakladatele: genderové problémy, otázka týrání a zneužívání dětí v gurukulách, zamezování styků dětí s rodiči, mnohé žaloby, soudní spory kvůli podvodnému jednání oddaných při získávání peněz a drogové excesy.
Ačkoli film z výše uvedených důvodů můžeme jen těžko považovat za neutrální a dokumentárně komplexní, nelze mu upřít precizní chronologičnost děje, ohromné množství použitého dobového materiálu a působivý scénář, který diváka osloví bez ohledu na to, zda je oddaným následovníkem Prabhupádova učení, či nikoli. Za plným obsazením premiérového promítání v České republice i zařazením filmu do dlouhodobějšího programu kina Lucerna lze také spatřovat zájem veřejnosti a dobré jméno, které si čeští oddaní u veřejnosti za dobu svého porevolučního působení vybudovali. V dohledné době se pravděpodobně film HARE KRIŠNA! Mantra, hnutí a Svámí, který to všechno začal, objeví také na programech kin ve městech mimo metropoli.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 1/2007
O gurukulách: Kršnova milost mezi dětmi 4/2013.
Související příspěvky:
Festival Ratha Játrá v Praze (zde).
Souhrn aktivit českého společenství oddaných Krišny (zde).
Oddaní Krišny v mezináboženském dialogu (zde).
[1] SATSVARÚPA DÁSA GÓSWÁMÍ. Prabhupáda: Život čistého oddaného. The Bhaktivedanta Book Trust, 1985.
[2] HAYAGRIVA DAS. The Hare Krishna Explosion. The Bhaktivedanta Book Trust, 1985.
> Prabhupáda, který završil práci Mahátmy Gándhího V jakém smyslu ji měl završit? Odmítavý postoj ke Gándhímu jeho samého i jeho gurua je dobře znám. Mahatma Gandhi started the hari-jana movement to purify the untouchables, but he was a failure because he thought that one could become a hari-jana, a personal associate of the Lord, through some kind of material adjustment. That is not possible. Unless one fully realizes that he is not the body but is a spiritual soul, there is no question of his becoming a hari-jana. Those who do not follow in the footsteps of Lord Caitanya Mahaprabhu… Číst dále ->
Takto je to prezentováno ve filmu. Teze tvůrců je ve filmu taková, že se jedná o jeden z Prabhupádových přínosů, že svou činností (tj. šířením vědomí Krišny na západě) de facto dokázal to, co se Gándhímu nepovedlo dokončit, tedy obnovit indické národní sebevědomí.
Pak jde o dezinterpretaci Prabhupádovy mise, zřejmě v zájmu zlepšení PR mezi Indy. Vědomí Krišny transcenduje jakékoliv ztotožnění se s vnějšími přídomky, včetně národní identity, podle verše sarvopádhi vinirmuktam. Prabhupádovi to zdůraznil jeho guru již při jejich prvním setkání v roce 1922. Citací by se k tomu dalo uvést mnoho, např.: The materialist is always busy working for the welfare of the material body, not only his own but also those of his children, kinsmen, communitymen, countrymen, etc. The materialists have many branches of philanthropic and altruistic activities from a political, national and international angle of vision, but none of the field work can… Číst dále ->
Ano, to je možné, že v rámci PR se určité věci interpretují poněkud zavádějícím způsobem. Proto na to v recenzi poukazuji. Překvapuje mne, že jste překvapený… Jste tedy asi jeden z mála oddaných, kdo na promítání chyběl.
Nejsem překvapený, konstatuji fakta. Možností vidět film bude ještě dost. Recenze se shodují na spíše jednostranném pojetí historie ISKCONu. Film navíc podle autorů nebyl určen ani tak oddaným, jako veřejnosti: https://www.youtube.com/watch?v=Qsl-JdbwCNo
Jinak díky za zjištění problému s publikací mého příspěvku. Možná by stálo za to u komentářového boxu uvést, že spam filtr nemá rád angličtinu. To je pro mě novum.
No, co na to říct? Píšete v zásadě to, co už jsem napsala v recenzi… Ohledně psaní komentářů není problém v anglickém jazyce. Předpokládám, že jde spíš o to, že jste do komentáře vložil poměrně rozsáhlý text, navíc v cizím jazyce, což zkrátka může spamový filtr podle vlastních kritérií vyhodnotit jako spam. Obecně je vždycky lepší v zájmu dalších čtenářů psát komentáře jasné a stručné, místo kopírování dlouhých pasáží.