Nejvyšší soud Velké Británie řešil podobnou kauzu, jako jeho americký protějšek, který letos v červnu rozhodl, že věřící cukrář měl právo neupéct dort pro stejnopohlavní svatbu (kauzu jsme sledovali zde). Podobný je i rozsudek, který vynesl: majitelé belfastského cukrářství Daniel a Amy McArthurovi se nedopustili diskriminace, když v roce 2014 odmítli upéci dort, který si u nich objednal homosexuální aktivista Gareth Lee. Ten chtěl, aby dort zdobil nápis „Podporujte manželství gayů“ a další odkazy na hnutí LGBT. McArthurovi to tehdy odmítli s odvoláním na to, že jejich křesťanská víra jim nedovoluje toto hnutí podporovat. Z veřejných prostředků dotovaná Komise rovnosti (Equality Commission) cukráře zažalovala a místní soud je odsoudil za diskriminaci, a to navzdory tomu, že Severní Irsko je jedinou součástí Spojeného království, které homosexuální manželství doposud neuznává. Spor se nakonec dostal před britský nejvyšší soud, a stala se tak vůbec první severoirskou kauzou, v níž vynesl rozsudek. „Výhrady [obžalovaných] se týkaly slov na dortu, nikoliv osobních vlastností pana Leeho,“ prohlásila předsedkyně soudu Brenda Haleová. Dort s nápisem, „s nímž hluboce nesouhlasili […] by odmítli vyrobit jakémukoliv zákazníku bez ohledu na jeho sexuální orientaci.“ Rozhodnutí vyvolalo nesouhlasné reakce v homosexuálním hnutí včetně jeho největší severoirské organizace The Rainbow Project. Ta vydala prohlášení, v němž rozsudek označila za „přímou diskriminaci“. Avšak jeden z nejznámějších homosexuálních aktivistů v Británii Peter Tatchell verdikt přivítal, jelikož pokud by soud rozhodl v neprospěch obžalovaných, byl by to podle něj nebezpečný precedent, který by umožnil, aby si zákazníci vynucovali výrobky propagující třeba i sexistické nebo xenofobní názory. „V demokracii by lidé měli mít možnost diskriminovat ideje, s nimiž nesouhlasí,“ řekl Tatchell. Daniel McArthur bezprostředně po skončení jednání prohlásil, že děkuje Bohu: „On s námi ty poslední čtyři roky byl“.
Podle zprávy na RNS, zde. Ilustrační obrázek: Dover Air Force Base, zde.
Jestliže si otevřu obchod nebo založím jiné podnikání je na mně koho obsloužím. Přece mě nikdo nemůže nařizovat koho si vyberu obsloužit. I když to může být pro mne špatnou reklamou.
Rozsudek britského nejvyššího soudu se mi zdá – podobně jako v případě onoho amerického soudu – úplně vedle a velice nebezpečný. Vypadá to, že soudci nepochopili věc, která mi přijde velmi jednoduchá, ale zásadní: cukrář, který si otevře veřejný obchod, vstupuje do nepsané společenské smlouvy. Vstupuje do ní zcela dobrovolně a dobrovolně na sebe bere závazek obsloužit každého člena té okolní společnosti (samozřejmě s těmi výjimkami, kdy by se podílel na trestném činu, apod.). Nikdo ho nenutil vlastnit veřejné cukrářství. Pokud se k tomu rozhodl, bere na sebe riziko, že ve službě veřejnosti bude muset občas dělat něco, co se mu nelíbí. Nemusel… Číst dále ->
Slyšel jsem, že gay klub Alcatraz (https://mujalkac.webnode.cz/) by rád inzeroval v časopise Dingir.
Možná se mýlím, ale v tomto případě nejde o to, že nechcou obsloužit homosexuály ale nechtějí vyrobit určitý výrobek který odporuje jejich přesvědčení.
> Vstupuje do ní zcela dobrovolně a dobrovolně na sebe bere závazek obsloužit každého člena té okolní společnosti (samozřejmě s těmi výjimkami, kdy by se podílel na trestném činu, apod.). A ten trestný čin bude definován podle světského nebo náboženského zákona? V prvním případě dochází k popření svobody vyznání. To je třeba otevřeně říci, aby někdo nežil v omylu, že žije ve svobodné společnosti, kde si může věřit čemu chce a také se podle toho chovat, pokud tím neohrožuje druhého (zde nikdo ohrožen nebyl, dort gejům udělají cukrářství přátelská ke gejům). Je zřejmé, že tento konflikt bude narůstat, protože tato dvě právní hlediska jsou… Číst dále ->