„Radikální dualismus je nebezpečný. Proto se bojím Trumpa.“ – Rozhovor s religionistkou Catherine Wessingerovou, část 1.

„Radikální dualismus je nebezpečný. Proto se bojím Trumpa.“ – Rozhovor s religionistkou Catherine Wessingerovou, část 1.

Catherine Wessingerová je americká historička náboženství a religionistka, která se stala jedním z vůdčích akademických badatelů v oblasti milenialismu. (Milenialismus je možné krátce popsat jako očekávání brzkého dějinného zlomu, tedy nějaké varianty „konce světa”.) Vedle mnoha jiných důležitých prací se stala editorkou monumentální Oxfordské příručky milenialismu (Oxford University Press 2011).

Začala bych otázkami o vás. Studovala jste v Iowě a Jižní Karolíně. Co vás vedlo k tomu, studovat religionistiku?

V Jižní Karolíně jsem studovala magisterské studium, mým oborem bylo výtvarné umění. Ale v roce 1973 jsem měla možnost jet na studijní cestu do Indie. Byla vedena profesorem religionistiky, ke kterému jsem chodila na přednášky o hinduismu. Moc mě bavily. A samozřejmě – návštěva Indie byla fascinující. Po návratu jsem se začala religionistice věnovat a přibrala jsem si ji jako druhý obor. Když jsem dostudovala, pár let jsem pracovala, ale pak jsem se rozhodla jít na Univerzitu v Iowě a udělat si tam doktorát z religionistiky. Mým oborem jsou vlastně dějiny náboženství.

Jak jste se dostala do New Orleans a proč jste se rozhodla zde zůstat?

To byly životní okolnosti. Když jsem studovala v Iowě, můj přítel nemohl v oblasti najít práci, takže se přestěhoval k Chicagu. Pět let jsme takto žili. Zrovna když jsem dokončila své povinné předměty, byl přeložen do New Orleans, tak jsem se přestěhovala za ním. Jela jsem ještě do Indie kvůli výzkumu pro svou dizertační práci o Annie Besantové (nástupkyně H. P. Blavatské v čele Theosofické společnosti – pozn. aut.). Pak jsme se vzali, měli syna… Přestože už spolu nejsme, měl velký vliv na trajektorii mého života. Teď jsem vdaná podruhé.

K vaší práci – bylo by možné vás nazvat „Královnou kategorií”, všimla jsem si ve vašich pracích a u autorů, kteří se na vás odvolávají, že ráda dáváte věci do kategorií a vymýšlíte kategorické systémy pro studium nových náboženských hnutí. Vnímáte, že dochází ke změně prevalence určitých kategorií náboženských skupin na úkor jiných?

Tak to nevím, byla by to výborná otázka pro Gordona Meltona (zakladatel Institutu pro studium náboženství v Americe – pozn. aut.). Na to vám asi nebudu schopna odpovědět.

Dobře. Proč si myslíte, že éra mileniálního násilí, se kterou jsme se setkávali obzvlášť v devadesátých letech, skončila? Proč už se nepotkáváme s příběhy, jako bylo Waco a Jonestown?

Nemyslím si, že by skončila. Jenom už není tak intenzivní. Není to prokazatelné, ale domnívám se, že příchod roku 2000 rozrušil mnoho lidí, přestože mileniální hnutí se ne vždy váží na konkrétní datum. Pamatuji si, že jsem v devadesátých letech četla komiks Dilbert (oblíbená komiksová postava ztělesňující „kafkovitost“ korporátních firem – pozn. aut.), někdo v něm říkal: „Proč je rok 2000 tak děsivý?” A Dilbert odpověděl: „Protože je to velké kulaté číslo.” Takže asi tak, díky všem možným mýtům, které okolo přicházejícího roku panovaly, bylo mnoho lidí rozrušených, přineslo to mnoho mileniálních představ.

Hnutí pro obnovu desatera Božích přikázání (nové náboženské hnutí v Ugandě, kde v květnu 2000 bylo údajně vedením hnutí zavražděno téměř tisíc členů poté, co se nevyplnilo apokalyptické očekávání, viz zde – pozn. aut), ti se také dostali do víru představ o roku 2000. Pak poslední velkou událostí bylo 11. září 2001. To bylo také součástí mileniálního očekávání devadesátých let. Samozřejmě po smrti bin Ládina došlo k vzestupu ISIS, ISIL, Islámského státu. To je také další revoluční mileniální hnutí, se kterým jsou lidé tvé generace více obeznámeni.

Politický, radikální islám a podobná hnutí nikdy zcela nevymizí. Jedno hnutí se porazí, vedení druhého se zabije, ale ti radikalizovaní pak hledají jinou cestu a šíří myšlení hnutí dál tak, jak jsme to viděli právě s Al-Káidou a zrození ISIS, Boko Haram v Nigérii, Aš-Šabáb… Takže určitě pořád můžeme mluvit o existenci mileniálních hnutí, teď v té podobě, která usilují o nastolení pravého Islámského státu. V budoucnu se ale určitě setkáme s dalšími hnutími v jiných náboženských kontextech.

Milenialismus nikdy nezmizí. Jeden z důvodů je ten, že tyto mileniální myšlenky jsou i v Písmu, křesťanské Bibli, v Tanachu, v Koránu… A kdokoliv si tyto pasáže může přečíst, vzít je doslovně a začít se podle nich chovat. Ale pozor, o tom právě často mluví Gordon Melton – jen proto, že někdo má mileniální přesvědčení, neznamená, že se bude chovat násilně. A to je naprosto pravda. A zároveň, jakékoliv násilné chování ze strany věřících, se kterým jsem se kdy potkala, se točilo kolem mileniálních přesvědčení. Ale velké množství mileniálních hnutí propaguje, co já nazývám, radikální dualismus – my vs. oni. Mnoho lidí, kteří mají mileniální představy, jen čeká, až se „to” stane, až ruka Boží vytvoří mileniální království. Bohužel někteří to pak ale berou do svých rukou a chovají se podle toho.

Catherine Wessinger, How the Millennium Comes Violently: From Jonestown to Heaven’s Gate. 2000. Seven Bridges Press.

 

Už jste mi svým způsobem odpověděla na otázku, které mileniální hnutí je podle vás nejvíce sledované – ISIS. Myslíte, že je ještě nějaké jiné mileniální hnutí, které by mělo tak velký vliv celosvětově?

Al-Káida nebo salafistická hnutí, tedy hnutí, která si myslí, že je možné navrátit se k původnímu islámu Muhammada a jeho komunity.

Dříve určitě nacistické Německo, které také splňuje podmínky mileniálního hnutí. V knize, kterou jsem sestavovala, Millennialism, Persecution & Violence (Milenialismus, perzekuce a násilí), má Robert Elwood výbornou kapitolu o mileniálních představách německých nacistů. Později jsem se seznámila s prací Roberta Redlese, který se zabývá milenialismem ve vztahu k národním socialistům. Svou kapitolou přispěl do Oxford Handbook of Millennialism (Oxfordská příručka milenialismu). Jeho práce je velmi dobrá. Prochází rozhovory s běžnými Němci a studuje, jak byli radikalizováni, obzvlášť během Hitlerových shromáždění. Proto jsou Trumpova shromáždění tak děsivá. Během Hitlerových shromáždění byli lidé konvertováni k nacismu právě díky rétorice radikálního dualismu, která démonizovala takzvané „bolševické židy”, což pak bylo převedeno do „my proti nim”, do „my nebo oni”, „my je musíme vyhubit dříve, než oni vyhubí nás”. To byla racionalizace konečného řešení. Elwood, ve své kapitole v Millennialism, Persecution & Violence, dochází k závěru, že nacistické hnutí se dá kategorizovat jako progresivní mileniální hnutí s velkou vírou v pokrok, směrem do zlaté doby. Další dvě kapitoly v této knize došly k podobným závěrům. Scott Lowe napsal kapitolu o maoistické revoluci, i zde šlo o progresivní mileniální hnutí. Richard Sauter má zase kapitolu o Rudých Khmerech rovněž jako o progresivním mileniálním hnutí. To mě donutilo přehodnotit kategorii progresivního milenialismu, kterou jsem vytvořila. Pojímala jsem ji jako pozitivní, neškodná hnutí, která pracují pro společnost a snaží se udělat svět lepším. Ale Robert Elwood říká: „Někteří lidé chtějí zrychlit pokrok na apokalyptickou rychlost.” A pod to patří různá marxistická hnutí, národní socialisté v Německu. Z toho jsem tedy vyvodila, že pokud je hnutí na revolučním konci škály, nezávisle na tom, zda má katastrofická či progresivní přesvědčení, dojde k perspektivě radikálního dualismu. A proto jsou revoluční mileniální hnutí tak nebezpečná.

Proto mám strach z Trumpa a jeho shromáždění. Během kampaně na Národním republikánském sjezdu vyšel na jeviště obklopen bílým světlem jako mesiáš a během svého projevu říkal fráze, jako „Jen já mohu zachránit Ameriku” „Jen já mohu dělat tohle.” I poté, co byl zvolen, pořádá dál shromáždění, na kterých démonizuje spoustu lidí, liberály, novináře, kohokoliv, koho nemá rád. A lidé mu tleskají. Samozřejmě, celá jeho volba je pochybná, se spoustou nesrovnalostí, ruského vlivu a podobně. Mám ale obavy, že pokud bude odstraněn z funkce nebo donucen odstoupit, budeme mít v americké kultuře extrémisty, které které nazývám euro-americké nativistické mileniální hnutí. Ti budou povzbuzeni k akci. Comey, bývalý ředitel FBI, který byl Trumpem vyhozen, dělal rozhovor ke své knize, ve kterém vyslovil naději, že Trump nebude muset odejít ze své funkce, protože má strach z násilí od těch, kteří to nebudou schopni přijmout, a z chaosu, který to přinese. On nepoužil slovo terorismus, ale mluvil o chování, které pod terorismus spadá. V tu chvíli jsem si řekla, „On má stejné obavy jako já.” FBI samozřejmě tyto skupiny sleduje, sleduje, jak se vyvíjejí. V co on doufá je, že Trump nebude muset odejít, ale při příští vlně se zdvihne vlna vyděšených voličů, kteří zvolí někoho jiného. Bylo zajímavé slyšet, že má podobné obavy, jako mám já.

Myslíte si, že pokud by Trump nebyl podruhé zvolen, mohlo by dojít k podobnému povstání? A jeho příznivci budou tvrdit, že došlo k zfalšování voleb?

Nejspíš. Ale spekuluji, že pokud by musel odejít během svého volebního období, reakce by byla mnohem větší. Bohužel tady hrají roli určitá média, které příznivce Trumpa podporují ve svých přesvědčeních, včetně Ruskem placených trollů, kteří šíří různé konspirační teorie. To vše krmí paranoiu, dualistické myšlení. Média zde hrají velkou roli, obzvlášť když prezident démonizuje ta, která si informace ověřují. Nejsou dokonalá, ale pořád lepší než ty, která souzní s Trumpovou propagandou.

Rozhovor s Catherine Wessinger autorka uskutečnila 9. 7. 2018 na Loyola University New Orleans. Foto autorka.

V příštím pokračování o davidiánech a interaktivitě náboženského násilí, zde.

 

Psali jsme v Dingiru:

2/2003, Milenialismus a New Age,” (základní kategorie milenialismu podle Wessingerové, zde)

 

K západnímu milenialismu viz Z. Vojtíšek, „Novodobý západní milenialismus” (zde)

 

Související příspěvky:

Donald Trump, Jeruzalém a druhý příchod Krista (zde)

Američtí religionisté se otevřeně přihlásili k politickému aktivismu (zde)

 

 



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na