Indonéský prezident v boji proti rostoucímu islamismu oživuje ideu pančasíly

Indonésie je jednou z etnicky i nábožensky nejpestřejších zemí světa a zároveň je to země s největší muslimskou komunitou. K islámu se hlásí 87 % populace tohoto souostroví, to je přibližně 225 milionů obyvatel. Vedle toho jsou zde významné menšiny křesťanů, kterých je podle sčítání lidu z roku 2010 (zde) 9,8 %, hinduistů (1,7 %), buddhistů (0,7 %) a konfuciánů (0,05 %). Etnických skupin je v zemi několik stovek.

Jednotu indonéského lidu v nově vzniklém státě (1945) měla zajistit státní ideologie nazvaná pančasíla („pět principů“): 1) Víra v jednoho a jediného Boha, 2) spravedlivá a civilizovaná humanita, 3) jednotná Indonésie, 4) parlamentní demokracie a 5) sociální spravedlnost pro všechny občany.

První indonéský prezident Sukarno, muslim, jehož maminka byla hinduistka, nechal „pět principů” vložit do ústavy. „Šlo mu o to, aby Indonésie nebyla podlomena rozdělením na takové věci, jakými jsou ideologie, náboženství nebo národnost,“ říká k tomu indonéský historik Robert Elson.

Pančasíla byla i součástí autoritářského režimu „Nového řádu“ generála Suharta, který byl podporován i polovojenskou organizací Pemuda Pancasila („Mládež pančasíly“), která se podílela na masakrech odpůrců režimu. Po pádu Suhartovy vlády v roce 1998 byla silně oslabena i samotná pančasíla.

Idea jednotící ideologie patrně přispěla k tomu, že Indonésie neměla nikdy vyloženě islámskou vládu. A právě kvůli obavám z rostoucího vlivu islamistů se současný prezident Joko „Jokowi“ Widodo snaží znovu vzkřísit tuto ideologii, která má v jistém smyslu roli občanského náboženství. Den vyhlášení pančasíly 1. července 1945, 6 týdnů před vznikem samostatného státu, ustanovil státním svátkem, zasazoval se, aby se pančasíla vyučovala ve školách a podpořil vznik organizace, která ji má ve společnosti prosazovat. Jejími členy jsou zástupci tradičních náboženských komunit.

Propagace pančasíly má podporu představitelů náboženských menšin i největší muslimské organizace v zemi Nahdlatul Ulama, která se tak také snaží odvrátit věřící muslimy od příklonu k radikálům.

 

Znak pančasíly a zároveň státní znak Indonézie vyobrazuje Garudu, ptáka známého z indické mytologie, s nápisem „Jednota v mnohosti“.

 

Nejde však jen o slovní proklamace. Vloni vyšlo nařízení, podle kterého mohou být rozpuštěny organizace, které se proti této oficiální doktríně vymezují. Zatím bylo použito jen vůči islamistům, zakázána zde byla organizace Hizb ut-Tahrir. Sever Religion News Service však uvádí, že někteří se obávají zneužití, jako tomu bylo za Suhatrova režimu, jelikož určit, kdo je „proti pančasíle“, je dost subjektivní. „Zdá se však, že většina Indonésanů věří, že vyzdvižení pančasíly napomůže Indonésii smířit její touhu být náboženskou zemí se sekulární identitou,“ píše se v závěru článku.

 

Podle článku na RNS z 30. srpna, zde, s přihlédnutím k jiným zdrojům. Náhledové foto: inaugurace současného prezidenta v roce 2014 v indonéském parlamentu,  Creative Commons.

 

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments