Jindřiška Rosenbaumová a kol.: Berounsko a jeho Židé, Beroun: Machart 2018.
Typ literatury, který je v regálech knihkupců řazen pod označení „regionální“, přitahuje řady nadšenců a lokálpatriotů, bývá ale často neviditelný pro ostatní čtenáře. Do této kategorie spadne pravděpodobně i právě vydaná kniha kolektivu autorů pod vedením judaistky, absolventky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, Jindřišky Rosenbaumové, Berounsko a jeho Židé. Přesto stojí za to na ni upozornit, neboť provazuje regionální téma s rozsáhlejší kapitolou našich i evropských dějin.
Tato spíše populárně laděná publikace byla oficiálně představena při příležitosti zahájení provozu Galerie V průjezdu v prostorách vstupu do ZUŠ Václava Talicha v Berouně v sobotu 8. září 2018. Při tomto slavnostním uvedení promluvil kromě přítomných autorů též nakladatel Kameel Machart, který se postaral o hmotnou přípravu knihy. Vysvětlil, že název publikace není vybrán náhodně, ale oproti jiným možným formulacím („Židé na Berounsku“, „Berounští Židé“ apod.) má podtrhnout, že tragédie židovského berounského obyvatelstva se neomezovala jen na postižené, na jakousi striktně vymezenou a izolovanou komunitu, ale týkala se všech obyvatel regionu, ba byla tragédií našeho národa jako celku.
Je pravdou, že o holocaustu a válečných hrůzách je dostupné kvantum literatury. Právě regionální literatura je ale v něčem specifická, a to v tom, že k obecným informacím či úvahám dodává velice konkrétní data. Ta mohou být, a měla by být, nosná i za hranicemi daného regionu, protože právě na nich se může nejlépe ukázat, že tragédie šoa není abstraktum, ale že se odehrávala doslova „pod našimi okny“, všude kolem nás, v našem bezprostředním okolí. Právě to pro nás může být, jak podotkl i Kameel Machart, připomínkou, že se taková tragédie nesmí nikdy opakovat. Nejen frází, povinně rituálně odříkanou formulkou, prázdným konstatováním – právě konfrontací s konkrétními jmény a lidskými osudy z našeho okolí dostává toto vědomí osobní a silně prožitý základ.
Z tohoto hlediska obsahuje kniha Berounsko a jeho Židé jeden specifický přínos. Nacisté si samozřejmě o transportovaných osobách vedli pečlivé kartotéky. Málokde se ovšem zachovaly tak dokonale jako na Berounsku. Autoři publikace si dali tu práci tyto vzácné historické důkazy pečlivě projít, a tak je její součástí nejen podrobné vylíčení osudů jednotlivých berounských židovských občanů a rodin (tragédii berounských Židů se v příslušné kapitole věnuje Mgr. Jiří Topinka, ředitel Státního okresního archivu Beroun), ale v závěrečné části knihy jsou kompletně přetištěny i fotografie transportovaných z příslušných evidenčních karet: „aby se jim každý z nás po těch letech mohl podívat do očí,“ vysvětluje K. Machart. Tento ediční záměr je třeba ocenit nejen z badatelského hlediska, protože přináší skutečně působivé svědectví a těžko někoho může nechat zcela v klidu.
I když je publikace laděna ryze populárně a má dle slov hlavní autorky pomáhat hlavně žákům místních základních a středních škol, aby si rozšířili vědomosti o židovské kultuře, zvycích, obyvatelstvu ve svém regionu (Berouně, Hořovicích, Tetíně, Litni, Mořině, Hostomicích, Praskolesích, Běštíně, Všeradicích a Lochovicích), jeho historii a dopadu nacistické zvůle na něj, nalezne si jistě své čtenáře i mimo tento okruh, a bude tak dalším užitečným střípkem do mozaiky výzkumu dějin šoa na československém území.
