Až přijdete do země a budete sázet různé ovocné stromy, bude vám jejich ovoce nedotknutelné jako neobřízka; po tři roky bude pro vás neobřezané, nesmí se jíst. Čtvrtého léta bude všechno jejich ovoce posvěceno k oslavě Hospodina. Teprve v pátém roce budete jíst jejich ovoce, abyste nadále sklízeli bohatou úrodu. Já jsem Hospodin, váš Bůh. (Leviticus 19:23-25, Český ekumenický překlad)
Tu Bi -švat (ט״ו בשבט, dosl. 15. ševat) je židovský nový rok stromů (ראש השנה לאילנות, Roš ha-šana la-ilanot). Jak název napovídá, slaví se patnáctého dne měsíce ševat. Vzhledem k lunisolárnímu chrakteru židovského kalendáře může Tu bi-švat připadnout na období od přibližně půlky ledna do poloviny února občanského kalendáře. V judaismu je věk stromu důležitý při určování, zda z něj lze jíst ovoce. Ovoce ze stromu nelze jíst první tři roky[1] a ovoce, které vyroste rokem čtvrtým, slouží jako oběť. Věřící tak mohou jíst plodiny stromu až od pátého roku jeho věku. Tu Bi-švat je dnem, kdy strom o jeden rok zestárne.
Tu bi-švat patří mezi tzv. menší svátky a není zmíněn v Tóře, neplatí pro něj zákaz práce, ani další nařízení. Badatelé předpokládají, že tento svátek původně vznikl jako zemědělská oslava jara v Izraeli, avšak po zničení Druhého chrámu v roce 70 bylo mnoho Židů vyhnáno a svátek v původní podobě zanikl. Časem někteří Židé pociťovali potřebu se symbolicky svázat se svou domovinou a Tu Bi-švat byl způsob, jak tuto potřebu naplnit.
Časem vznikl nový rituál: seder Tu bi-švat – slavnostní večeře podobná pesachovému sederu. Během večeře jsou vypity čtyři poháry[2] a následně jsou odříkávány modlitby, poté se konzumují plodiny, kterými dle Tóry oplývá Izraelská země: pšenice, fíky, datle, ječmen, olivy, granátová jablka a vinná réva.[3] Některé rodiny mají během svátku hostinu o patnácti chodech, z nichž každý chod obsahuje jednu potravinu spojenou s půdou.
V dnešní době je Tu bi-švat také svátkem ekologickým. Židé považují tento den za možnost připomenout si svou povinnost péče o přírodu. Mnoho Židů se účastní výsadby stromů nebo posílá peníze do Izraele Židovskémů národnímu fondu, aby zasadili strom v Izraeli. Tento zvyk je od svého vzniku v sedmdesátých letech stále oblíbenější. Postupně nabývá na symbolickém významu a napomáhá ke kultivaci izraelské přírody.
[1] Takové je nazýváno orlah, doslova „neobřezané“.
[2] Poháry mohou symbolizovat čtyři světy (dle kabalistického učení) nebo čtyři náhledy na svět (materiální, citový, intelektuální a duchovní), ovšem interpretací můžeme nalézt více.
[3] Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země, do země s potoky plnými vody, s prameny vod propastných tůní, vyvěrajícími na pláni i v pohoří, do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu, do země, v níž budeš jíst chléb bez nedostatku, v které nebudeš postrádat ničeho, do země, jejíž kamení je železo a z jejíchž hor budeš těžit měď. – Dt 8:7-9, Český ekumenický překlad
Doporučená literatura:
Nosek, B. – Damohorská, P.: Židovské tradice a zvyky, Praha., Karolinum 2010.
Goodman, R.: Teaching Jewish Holidays: History, Values, and Activities., Behrman House Inc 1997.
Náhledový obrázek:
Děti jdou sázet stromy během svátku Tu bi-švat v Tel Avivu, 1.2.1934, autor Zoltan Kluger.
Psali jsme v Dingiru:
téma Dingiru 1/2001: Současný judaismus (text čísla zde)
Související články:
Chanuka – Oslava osvobození v rodinném kruhu