Proč se muslimky zahalují?

Na začátku tohoto měsíce začal v Dánsku platit zákaz zahalování obličeje (se stanove­nými výjimkami), který se samozřejmě týká i nikábu či burky. Ačkoli zákon není nijak výjimečný (obdobné platí i v jiných zemích), vyvolal mezi tamními muslimkami odpor a způsobil už pokutování nejméně jedné z nich. O zákazu a dalších událostech informovala i česká média, napří­klad zde. Snad by ale v této souvislosti nebylo marné připomenout, co pro muslima zahalování znamená.

Egyptská organizace, jejímž cílem je sdělovat poselství islámu (C. I. M. S. – Conveying Islamic Message Society) a která se zaštiťuje spoluprací s učenci Univerzity al-Azhar v Káhiře, vydala v několika evropských jazycích (nikoliv česky) anonymní leták s názvem Hidžáb: oddanost Bohu, zdrženlivost, důstojnost. Na začátku leták připomíná, že také mužům je předepsán takový oděv, který by jim umožňoval zachovat zdrženlivost a důstojnost. Hidžáb je ale součást ženského oděvu (týká se žen, které dosáhly puberty) a je potřebný ke splnění požadav­ku, aby na veřejnosti bylo zahaleno celé ženské tělo s výjimkou rukou a obličeje. Leták jenom okrajově zmiňuje, že některé ženy si na veřejnosti zakrývají i obličej, a takový oděv se pak nazývá nikáb nebo burka.

Odstavce, které tvoří jádro poselství letáku, pak rozvíjejí následující tvrzení:

Hidžáb znamená poslušnost. Jeho nošení je představeno jako boží příkaz. Autor textu se opírá o citát z Koránu, v němž se praví: „Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. A Bůh je odpouštějící, slitovný.“ (Korán, 33:59) Výraznými barevnými písmeny je pak zdůrazněno, že hidžáb nepoukazuje na podřízenost žen mužům.

Hidžáb je pokora. Ta se ovšem – podle slov letáku – týká na prvním místě mužů, neboť ti jsou jmenováni jako první v citátu z Koránu, kterým je tvrzení o pokoře dokládáno. Protiklad mužů a žen je ale v českém překladu Koránu zastřen (překlad Ivana Hrbka má pouze „věřícím“, nikoli „věřícím mužům“): „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. …“

Hidžáb je ochrana. Odstavec zdůrazňuje nejen ochranu ženy před nemístnými pohledy mužů apod., ale i ochranu rodin a stability celé společnosti tím, že díky hidžábu má být minimalizováno sexuální svádění.

Hidžáb je důstojnost. Leták zdůrazňuje, že hidžáb podporuje ženskost a poskytuje ženám důstojnost a sebeúctu. Vyjadřuje přesvědčení, že v božím pohledu nemusejí být muži a ženy stejní, aby byli rovnocenní. To se zrcadlí v jejich rozdílných rolích a odpovědnostech.

Hidžáb je respekt. V tomto odstavci se kromě jiného nachází myšlenka, že ženy jsou v současné společnosti vystaveny tlaku, aby jejich zevnějšek byl krásný a přitažlivý. Islám naproti tomu učí, říká autor textu letáku, že žena získává respekt spíše svým ctnostným charakterem a svými skutky. Dále leták připomíná, že každá žena, která nosí hidžáb nebo burku, je jedinečnou osobností, a že tedy odsuzovat paušálně ty, kdo se nějakým způsobem zahalují, není spravedlivé.

Hidžáb je v Bibli. V posledním velkém odstavci leták poukazuje na to, že hidžáb není ničím novým a že muslimky pouze následují příklad takových žen, jakou byla Maria, matka Ježíšova. Připomíná i slova Nového zákona: „Každá žena, která se modlí nebo pro­rocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; …“ (1. list Korint­ským, 11:5)

Leták zde zdaleka nekončí. Všemi uvedenými (a ještě dalšími) argumenty podporuje C. M. I. S. nošení hidžábu. To může být v západních zemích vnímáno dvojím způsobem: buď negativně jako posilování cizosti a odlišnosti muslimů v Evropě a jako vytváření dalších překážek jejich integrace. Anebo pozitivně jako vzdělávací materiál, který muslimům prokazuje, že ke zbožnosti plně dostačuje hidžáb a že nošení nikábu či burky na veřejnosti, které není již v několika západních zemích právně akceptovatelné, je vlastně zbytečnou provokací.

Článek vychází z německé verze letáku. Náhledové foto: https://pixabay.com.