V červenci se na pražském Břevnově uskutečnilo v prostorách sklepní modlitebny Rádha Gópínáth mandir spravované místní komunitou organizace Vrinda [1] setkání s duchovními učiteli Šrilou Bhakti Aloka Paramadvaitim Svámím a předsedy Světové vajšnavské [2] organizace [3] Gópanandou Bonem Svámím. Jednalo se o výjimečnou možnost setkat se s oběma učiteli na jednom místě. Jejich promluvy si přišlo poslechnout asi 35 lidí, mezi nimiž byli jednotlivci – muži i ženy různého věku, ale také několik rodin s malými dětmi. Několik mladíků přišlo na setkání v tradičním oděvu oddaných Kršny a jiné ženy měly na sobě barevná sárí. Nezbytnou součástí setkání byl rovněž prodej knih přítomných duchovních učitelů.
Šríla Paramadvaiti je duchovní učitel původem z Německa. Ve svém ohnivém projevu vzpomínal na počáteční obtíže, jimiž musel projít, když se dal na cestu oddaného – odmítnutí rodiny a následně i zkušenost s emotivním odchodem z nejrozšířenější organizace oddaných Kršny ISKCON. Rozebíral rovněž historii svého hnutí a jeho postavení mezi ostatními organizacemi, ve kterých se sdružují oddaní Kršny. Zároveň byly jeho promluvy rámovány potřebou vysvětlit důvody, proč si vůči ISKCONu drží autonomii – nejen z osobních, ale také z etických důvodů. Vysvětloval, že každý jednotlivec ve shromáždění je součástí Kršny, který je symbolizován společenstvím vajšnavů. Poukázal na roztříštěnost hnutí do různých společenství a sekt, avšak poznamenal také, že bez rozmanitosti nelze poznat jednotu.
„Life is like a drop of water on a lotus petal“
Druhý učitel, 85 letý Gópananda Bon z Indie měl projev poněkud jiný. Doprovázen mladým překladatelem, promlouval zčásti anglicky a zčásti ve svém rodném jazyce. Z jeho projevu bylo patrné stáří, v některých okamžicích se mu hůře mluvilo, o to více se však zdálo, že je setkání s ním shromážděnými vnímáno jako vzácné. Promluvy se zabývaly více abstraktními tématy a byly plné metafor. Pohovořil mimo jiné také o roli gurua ve vztahu mezi oddaným a Kršnou:
„Tak jako člověka těší chuť sladkosti, kterou požívá, stejně oddaného těší, když proslovuje Kršnovo jméno. Ale sladká chuť je pomíjivá, stejně tak i vyslovovaný zvuk Kršnova jména dozní.“
Aby byl Kršna oddaným neustále zakoušen, je zde pro něj jeho guru. Dle Gópanandy je tedy duchovní učitel prostředník, který umožnuje oddanému zpřítomňovat Kršnu i v běžně prožívaném a zakoušeném světě tím, že jej učí svět správně nazírat.
Ke konci svého projevu učitel oznámil, že se jedná o poslední daršan [4] pro Prahu. Na to však Paramadvaiti kontroval, že nejen pro Prahu bude ještě třeba hodně dalších podobných promluv a že doufá, že jeho návštěva není poslední.
„Mléko, které ve staré Indii léčilo nemoci, dnes stejné nemoci způsobuje“
Jedním z vymezujících prvků pro identitu vajšnavy je důležitý akcent na etické aspekty učení oddaných Kršny propojené s globálně-ekologickými tématy. Důraz je zde kladen na životní styl v souladu se snahou o minimalizaci ekologické zátěže, a to zejména střídmostí ve stravování. Propagátorem realizace ahinsy [5] skrze nejen neubližování jiným živým bytostem, ale také jeho vztažením na celou planetu zemi s ideálem minimalizace škod na životním prostředí vzniklých z lidských činností, je právě Šríla Paramadvaiti. Ten je velkým kritikem nadnárodních výrobců potravin, jejichž aktivity spojené s intenzivním zemědělstvím a chemizací výroby mají negativní dopad na životní prostředí v globálním měřítku. Jelikož je pro svou propagaci konceptu podmínečného veganství a kritiku globálních výrobců potravin mezi oddanými znám, byl na tato témata jedním z účastníků shromáždění dotázán.
Paramadvaiti tedy ve stručnosti osvětlil svou kritiku nakládání s přírodními zdroji, které je běžné v dnešní době. Svým žákům rovněž připomněl, že je z jeho strany důrazně doporučeno veganské stravování (avšak dle svých slov na něm netrvá, neboť respektuje individuální cestu). Paramadvaiti se i v této promluvě stavěl se do opozice vůči argumentu některých oddaných, že pro krávu je dostatečným přínosem to, že její mléko posvětí tím, že je přijme oddaný Kršny a tím pádem je váha skutečnosti, že nepochází ze zcela eticky čistého zdroje, umenšena. Veganství však pojímá jako podmínečné – pokud je mléko, které požívá a upravuje oddaný pro potřeby prasádam eticky nezatížené, je možné a dokonce žádoucí takové mléko konzumovat. K dostupnosti mléka s takovými vlastnostmi v dnešní době však zůstal skeptický. Argumentuje rovněž poznatky dnešní vědy, zejména geneticky předávanou vlastností většiny průmyslově zpracovávaného mléka, které již nedisponuje látkami, jež měly blahodárné účinky pro lidský organismus – mléko, které dříve léčilo nemoci, dnes, podle Paramadvaitiho, začalo stejné nemoci způsobovat.
Setkání s učiteli bylo součástí třídenní sadhu sanghy [6] v prostorách centra spravovaného pražskou Vrindou na Břevnově. Probírala se zde témata věroučná, stejně jako otázky místa společenství jeho žáků mezi ostatními komunitami a organizacemi oddaných Kršny. V průběhu vyprávění o historii hnutí, stejně jako příběhů duchovní cesty jeho učitelů docházelo k novému přeformulovávání identity a legitimity hnutí mezi ostatními uskupeními. Byly zde rozebírány zvláštnosti etických principů, v souladu s kterými vajšnavovští oddaní žijí, jednají, nakládají s potravinami či se svým životním prostředím. Celkově tedy setkání umožnilo nahlédnout do dynamiky vztahů mezi různými proudy v rámci hnutí oddaných Kršny, stejně jako sledovat procesy vznikání a reformulace pravidel jednání jeho členů skrze promluvy duchovních učitelů a jejich dialogů s žáky.
[2] Vaišnavismus – česky také višnuismus, védské náboženství založené na uctívání Višnua a jeho avatárů.
[3] Světová vaišnavská organizace (World Vaishnava Association) podrobně viz zde.
[4] Daršan – „přímý pohled věřícího na ,oživený’ obraz boha“ (cit. dle Zbavitel, D. Bozi bráhmáni lidé: Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1964, s. 266). V našem kontextu se jedná o přímé setkání s duchovní bytostí – učitelem.
[5] Ahinsa je princip nenásilí mající kořeny v některých indických nábožensko-filosofickýc systéjmech; je sdílen jako etický imperativ také mezi oddanými Kršny.
[6] Sadhu sangha – ze sanskrtu doslova „společenství svatých“, zde se jedná o shromáždění žáků s jejich učiteli.
Náhledové foto: Šríla Gópananda Bon se svým překladatelem v modlitebně pražské Vrindy, 22. 7. 2018, Autorka: O. Čejková.
Související příspěvky:
Souhrn aktivit českého společenství oddaných Krišny (zde)
„Košer maso neexistuje.“ Židé objevují veganskou stravu (zde)
“Staňte se vegany! Vytvářejte mír!” Restaurace Loving Hut již deset let prezentují duchovní učitelku Ching Hai (zde)