Intelektuální tradicionalismus

Intelektuální tradicionalismus

Titus Burckhardt (1908-1984) pocházející ze známé švýcarské itelektuální rodiny s několika dalšími spolupracovníky, z nichž snad nejvýznamnější byl jeho krajan Frithjof Schuon (1907-1998), jsou spolutvůrci náročného intelektuálního prostředí navazujícího na západní esoterismus (hermetismus) a mystické podoby východních náboženství. Vedle tradic původem indických (zejména advaita védanta a tibetský buddhismus) se orientovali na súfismus, tedy mystickou podobu islámu. Schuon dokonce založil západní súfisjký řád.

Burckhart již byl nakladatelstvím Malvern do českého prostřdí uveden publikací  Alchymie: věda o kosmu a duši (2003). Stejný vydavatel přichází nyní s uceleným souborem Burckhardtových esejí, které kultivovaně diskutují s novými směry  ve filosofii, vědě a umění. Hledisko,  z něhož texty věnované též symbolice, tradičním formám umění, mytologii a modlitbě vycházejí, je tradicionalistické. Předpokládá se společná “metafyzická zkušenost”, z níž v různém sociálním a kulturním kontextu vznikají jednotlivá náboženství, resp. jejich vnější (exoterní) verze. Sama zkušenost se předává tradicí, či spíše Tradicí, ne jako hotový obsah, nýbrž jako trvající a obnovovaný přístup k této základní zkušenosti.

Eseje tohoto svazku chtějí připomenout, že existuje druh poznání, které nekonečně přesahuje kalkulující a posuzující rozum. Ukazují jak zhoubné jsou z tohoto hediska takové kuturní posuny, jako je např. teorie relativity ve fyzice nebo evoluční koncepce v biologii.

Mystické poznání, které chce Burckhardt zpřístupňovat, je kontrastem k myšlení a z něj odvozenému jednání, které zůstává na povrchu a vede k nespravedlivému uspořádání společnosti a k jednání škodícímu přírodnímu prostředí. Autor  je přesvědčen, že se zapomnělo, co je symbolika, totiž, že existují způsoby vyjádření, které více naznačují, než vypovídají slovy, a které jsou přesto pravdivé a správné.  Moderní vědecké myšlení přivedlo představivost většiny dnešních lidí do úzce vymezených kolejí, v nichž ji drží. Zůstává u  toho, jak věci fungují a opomíjí to, jaké jsou samy sobě.

Proti moderní přírodní vědě, která se při vší své jasnosti a přesnosti dopouští vážných omylů, staví Burckhardt starověkou a středověkou kosmologii, která je v malých věcech často „naivní“, což sám připouští, avšak v zásadních věcech je podle něj nanejvýš pravdivá. Jednodimenzionální racionalitu našeho dnešního západního myšlení konfrontuje s onou spiritualitou, jež vedla lidstvo v antice a ve středověku při jejich úsilí o poznání.

Nakladatlství Malvern touto nedávnou publikací pokračuje (vedle jiných svých publikačních aktivit) ve svém úsilí představovat rozmanitost esoterických přístupů v jejich kultivované a náročné podobě.

Titus Burckhardt, Zrcadlo moudrosti (eseje o tradiční vědě a posvátném umění), Praha: Malvern, 2018



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář.