I česká média (například zde) přinesla zprávu, že vlivný turecký kazatel Adnan Otkar, známý též jako Harun Yahya, byl 11. července zatčen. Následující úryvek ze studie islamologa Attily Kovácse přibližuje tuto postavu, významnou pro celý „islámský svět“. Attila Kovács je docentem na katedře srovnávací religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Studie vyšla pod názvem „Harun Yahya a příchod Mahdího“ v knize Apokalypsa, nebo transformace? Mileniální koncepce v minulosti i současnosti (Praha: Dingir 2014) na str. 411–424. V této knize jsou poznámky a odkazy na zdroje, jež v následujícím úryvku chybí. Na náhledovém obrázku je část jedné prezentace v rozsáhlém internetovém impériu Haruna Yahya, která upomíná na významnou jeho učení: přesvědčení o blízkém příchodu Mahdího.
Harun Yahya a jeho svět
Adnan Oktar je na svých webových stránkách i ve svých knihách označován jako „nábožensko-demokratický“ a „prominentní turecký intelektuál“, avšak v článcích jeho odpůrců je naopak „nebezpečným člověkem, podvodníkem či šarlatánem“ nebo dokonce „mistrem manipulace a megalomanem“. Oktar se narodil v Ankaře roku 1956 a v 70. letech minulého století začal studovat na Univerzitě Mimara Sinana v Istanbulu, kde v roce 1979 – jeho vlastními slovy – „začal svůj intelektuální zápas“, čili započal organizovat studentské hnutí, jež bylo inspirováno učením a knihami kurdského islámského reformisty Saida Nursiho (1878–1960), všeobecně známého pod čestným přízviskem Bediüzzaman („Zázrak věků“).
Oktar se v první polovině 80. let, jež se v Turecku vyznačovala bouřlivým politickým životem a častými puči, angažoval jako novinář a aktivista, dokud nebyl v roce 1986 hospitalizován na psychiatrické klinice. To mu však nezabránilo, aby vybudoval vlastní mesianisticko-charismatickou skupinu, jež se na konci 80. let změnila na zárodek tureckého kreacionistického hnutí. Oktarova organizace se stabilizovala založením Nadace vědeckého výzkumu (Bilim Araştırma vakfı), zkráceně BAV, dodnes „vlajkové lodi“ islámského kreacionismu, v r. 1990 v Istanbulu. Od oné doby Oktar i BAV prožili mnohé peripetie, soudní spory, sexuální skandály i konflikty s novináři, navzdory tomu však úspěšně expandovali do celého světa, především jakožto nositelé islámské verze kreacionistického učení kombinovaného s islámsko-tureckou syntézou a apokalyptickým očekáváním spojeným s příchodem Mahdího. Dodnes Oktar stojí v čele skutečného mediálního impéria, kam patří mnohé internetové stránky, vydavatelství, nadace, časopisy i satelitní televize A9 TV.
Podle názorů některých sekulárních tureckých deníků (Hürriyet, Cumhuriyet) i tureckých evolucionistů vděčí Oktar za svůj vliv i moc hlavně tomu, že on i BAV jsou v úzkém spojení s Necmettinem Erbakanem či s vůdčím představitelem tureckého politického islámu Fethullahem Gülenem, který je rovněž velmi nakloněn myšlenkám kreacionismu. Očividně hojné, byť svým původem nejasné, prostředky BAV rovněž pocházejí patrně z těchto zdrojů nebo z manipulací s finančními prostředky Oktarových přívrženců. O Oktarově vlivu i všeobecné známosti svědčí i ten fakt, že prominentní publikace 500 nejvlivnějších muslimů roku 2010 vydaná jordánským Královským institutem pro islámská strategická studia v Ammánu jej uvádí na 45. místě.
Jak jsem již uváděl, Adnan Oktar je autorem bohaté knižní a jiné mediální produkce, vydávané pod pseudonymem Harun Yahya. Toto jméno by mělo připomínat islámské proroky Hárúna (Áron v biblické tradici) a Jahju (Jan Křtitel), kteří se podle Oktara výrazně zasadili o boj proti nevěře. Je však problematické, kdo se vlastně za tímto jménem ve skutečnosti skrývá, a to už jen pod prvním dojmem ohromného množství produkce i aktivit autora (viz níže). Zřejmě je jím komise vytvořená BAV, avšak turecká média už Haruna Yahyu ztotožnila i se samotným Erbakanem nebo produkci vycházející pod jeho jménem pokládala za výsledek spolupráce obou dvou osobností. BAV i všechny ostatní kreacionistické zdroje Haruna Yahyu jednoznačně ztotožňují se značně mytizovanou osobou Oktara a na rozdíl od starších edic jeho tvorby bývá na obalech novějších vydání (od roku 2010) už uvedeno (v závorce nebo paralelně) vedle jména Harun Yahya i Adnan Oktar. Obecně však Oktar používá svůj pseudonym především mimo okruh turecky mluvících zemí. V tureckém jazykovém kontextu je znám jako Adnan hoca („učitel Adnan“) a pro své následovníky je také Adnan ağabey („velký bratr Adnan“).
Ať již je autorem kdokoliv, jméno Harun Yahya funguje jako jistá „obchodní značka“ autorské dílny, z níž zatím vyšlo (jak stojí na webových stránkách hnutí) asi 1 500 „hodnotných děl“, z toho přibližně na 300 knih, z nichž je na internetu volně přístupných v plnohodnotné formě (PDF) asi 180 titulů. Tyto docela obsáhlé knihy (každá má 200–300, ale někdy až 1 500 stran) jsou vedle tureckých originálů k dispozici i v jiných jazykových mutacích (byť často značně nedokonalých, plných překlepů a zkomolenin), a to celkem v asi 25 jazycích. Vedle knih zde nalezneme i mnohé volně přístupné pamflety, články, dokumenty, dva časopisy, materiály z konferencí i mnohá audiovizuální média, jako jsou zvukové knihy, videofilmy, CD, DVD, plakáty a chrániče obrazovky, odkazy na jiné webové stránky hnutí (cca 30) aj.
Veškeré materiály jsou poutavé, s mnoha obrázky a v živých barvách. Tištěné materiály (knihy, časopisy atd.) jsou vyrobené na kvalitním křídovém papíře a jejich estetická podoba je volnou kombinací orientálního až orientalizujícího vkusu, vycházejícího z turecké a západní romantizující tradice, i z vizuální podoby velkých „evolucionistických“ časopisů typu National Geographic. Vedle tiskové kvality se tyto knihy vyznačují cenovou dostupností, někdy jsou dokonce volně rozdávané. Pokud jde o jazyk a styl používaný v těchto materiálech, ten je jednoduchý, glosující, didaktický a zejména pro islámské publikum je všeobecně srozumitelný. Používá se v něm několik arabsko-islámských termínů (v muslimském kontextu běžně známých), odkazů na Korán i díla jiných muslimských autorů; to vše promísené jednak novinovými a časopiseckými články a stylem, tak citacemi a parafrázemi majícími připomínat styl standardních vědeckých publikací. Tyto odkazy ale bývají často neúplné a zavádějící, nebo dokonce nezjistitelné. Často můžeme narazit na opakující se podobné, či přímo identické pasáže.
Pokud jde o tematické vymezení, Yahya se pohybuje v široké škále, přičemž pochopitelně převažují díla kreacionistická. I v tematicky odlišných publikacích najdeme alespoň jednu kapitolu věnovanou této ústřední tematice. Jinak tomu není ani s texty věnovanými „konci času“ a příchodu Mahdího, které tvoří významnou skupinu v produkci Haruna Yahyi.
Převzato z knihy:
VOJTÍŠEK, Z. (ed.) (2014). Apokalypsa, nebo transformace? Mileniální koncepce v minulosti i současnosti. Praha: Dingir.
Dále k tématu:
KOVÁCS, A. (2006). „Pozvanie k pravde“: Harun Yahya a islámsky kreacionizmus. In: BUBÍK, T.; PRÁZDNÝ, A.; HOFFMANN, H. (eds.): Náboženství a věda. Pardubice: Univerzita Pardubice. Str. 88–99.