Nedávno jsme zde informovali o rozsáhlém sociologickém průzkumu křesťanství v současné západní Evropě, který uskutečnila americká agentura Pew Reserch Center. Celý výzkum byl zaměřený především na nábožensko-kulturní identitu Evropy v kontextu změny, kterými Evropa prochází v důsledku migrace.
Americký fact tank ve své zprávě zmiňuje i diskusi o tom, jak je evropská křesťanská identita ovlivňována výzvou migrace a nárůstu islámu. Sociolog Rogers Brubaker z Kalifornské univerzity v Los Angeles hovoří o „reaktivním křesťanství“, kdy si Evropané tváří v tvář imigrantům říkají: „Pokud jsou ,oni‘ muslimové, potom ,my‘ musíme být v nějakém smyslu křesťané.“ Britský právník Ronan McCrea z University College London je naopak přesvědčený, že dopad migrace způsobí ve výsledku větší sekularizaci západní společnosti. „Dříve byli ti, kteří nebyli obzvláště věřící, ochotni prohlašovat se za křesťany v kulturním smyslu. Ale jak se postupně náboženství a národní identita počala oddělovat, náboženství se stává spíše záležitostí přesvědčení a víry než příslušnosti k národní komunitě.“ To podle něj povzbuzuje ty, kteří nejsou hluboce věřící, aby se od kolonky „křesťan“ posunuli k „bez vyznání.“
Podle výzkumníků z Pewova centra není ještě možné říci, zda je přihlašování se ke křesťanské identitě Evropy na vzestupu. Ani nelze potvrdit či vyvrátit, že pokud by na vzestupu, že příčinou je migrace nekřesťanů. Průzkum však může pomoci pochopit charakter této křesťanské identity, která se skládá ze stránky věroučné, sociální i národně-kulturní.
Bavorská vláda nedávno nařídila, že každá státní budova musí mít kříž. „Je to záležitost kultury, nikoliv náboženství,“ obhajuje kontroverzní zákon starosta Christian Moser (zde). Na obrázku je dominanta Mnichova, katedrála Frauenkirche, Wikipedia.
Názor, že „naši lidé nejsou dokonalí, ale naše kultura je nadřazená ostatním“, zastává 54 % aktivních křesťanů, ale jen čtvrtina lidí bez vyznání. Nepraktikující křesťané, tedy největší náboženská skupina evropské populace, jsou v této otázce blíže svým aktivnějším souvěrcům (48 %). Názor, že k tomu, aby byl člověk plně součástí toho kterého evropského národa, má v něm mít rodové kořeny, zastává 72 % aktivních křesťanů, ale jen 42 % nezařazených. Pasivní křesťané jsou uprostřed (52 %). Tomu odpovídá i názor, že migrace by se měla zmenšit (40, 27 resp. 37 %), nebo že islám je s evropskou či s národní kulturou neslučitelný (49, 32 resp. 45 %). Nepraktikující však tvoří největší skupinu těch, kteří by muslima nechtěli mít ve své rodině (30 %), byť rozdíl oproti počtu praktikujících je zjevně v pásmu statistické chyby (29 %); u nezařazených je to jen 11 %. Existují pochopitelně místní rozdíly. Např. názor o neslučitelnosti islámu s národními hodnotami vykazují praktikující křesťané především ve Finsku (67 %), v Itálii (63 %) a v Rakousku (61 %), ale třeba v Portugalsku jen 29 %, méně než nepraktikující (35 %). Zároveň však finští praktikující křesťané nejméně ze všech skupin požadují redukci migrace (19 %).
“Being Christian in Western Europe,” Pew Research Forum, 29. 5. 2018, zde. Náhledové foto Max Pixel.
Související příspěvky:
Studie: Evropští křesťané praktikující a ti druzí (zde)
Slavný ateista R. Dawkins vyjadřuje obavy z odkřesťanšťování Evropy (zde)
Pew: Počet muslimů by v Evropě rostl i bez přistěhovalectví (zde)
Zpomalení poklesu počtu křesťanů ve Velké Británii (zde)