Událostmi na farmě Mount Carmel u texaského města Waco, které se staly před 25 lety, jsme se v Náboženském infoservisu zabývali už několikrát (seznam souvisejících příspěvků je pod tímto článkem). K celkovému obrazu těchto událostí přispívá text Catherine Wessingerové, profesorky dějin náboženství na Loyola University v New Orleans. Vyšel původně na serveru The Conversation zde.
Před dvaceti pěti lety, 28. února, se agenti ATF (Úřad pro alkohol, tabák a zbraně) pokusili o tzv. dynamický vpád do obydlí náboženské komunity na Mount Carmel, území ležící zhruba 16 km východně od Waco v Texasu.
David Koresh a jeho studenti Bible – kteří se pak stali známými pod jménem „davidiáni“ (Branch Davidians) – žili na Mount Carmel. ATF získalo povolení k prohlídce i zatykač na Koreshe, u kterého se domnívali, že vlastní nelegálně získané zbraně. Tato razie vedla k přestřelce, která skončila úmrtím čtyř agentů ATF a šesti davidiánů.
FBI pak 1. března obklíčila území Mount Carmel a obléhala ho po padesát jedna dní. Druhá tragédie přišla 19. dubna, kdy FBI zaútočila tanky a slzným plynem, což vyústilo v masivní požár. Sedmdesát šest davidiánů, včetně dvaceti dětí a dvou potracených plodů, zemřelo. Devíti se podařilo uniknout.
Média prezentovala davidiány při razii ATF a pak při obléhání FBI jako sektu, ve které David Koresh naprosto ovládá své poblouzněné následovníky. Tuto naraci federální donucovací orgány rády podporovaly a rezonovala i s veřejným chápáním slova „sekta“ (cult).
Hned po požáru se většina Američanů postavila na stranu FBI. Podle údajů, které společně získaly CNN, USA Today a Gallupův ústav, si 73 % Američanů myslelo, že užití slzného plynu bylo od FBI „zodpovědné“. Jen 13 % si myslelo, že FBI zasáhla příliš brzo, zatímco 57 % bylo toho názoru, že se mělo zasáhnout mnohem dříve.
Ale v letech, která následovala po této události, jsem dělala rozhovory s přeživšími davidiány a prostudovala kvanta interních dokumentů FBI, vládních zpráv, kazety záznamů z vyjednávání FBI a záznamů ze sledování.
Příběh, který z toho vyvstává, je mnohem komplexnější. Vede k zamyšlení, zda se celé tragédii nedalo předejít.
Co udávalo tón
V roce 1992 začala média ve Waco a agenti ATF s vyšetřováním davidiánů. Redaktoři Waco Tribune-Herald se obávali především o blaho dětí. (V roce 1992 sociální pracovník z CPS – Úřadu pro ochranu dětí – prošetřoval davidiány kvůli zneužívání dětí, ale případ uzavřel s tím, že k zneužívání nedocházelo.)
Agenti ATF se mezitím soustředili na množství zbraní, které davidiáni nakupovali, obzvlášť zda vyrábějí granáty a bez povolení předělávají polo-automatické zbraně na automatické.
Den před razií ATF vyšel ve Waco Tribune-Herald první díl článků o Davidu Koreshovi „The Sinful Messiah“ (Hříšný mesiáš).
Série popisovala na základě zpráv od bývalých členů a příslušníků antikultovního hnutí Koreshe jako sektářského vůdce, který má sex s nezletilými dívkami, těžce tělesně trestá děti, shromažďuje zbraně a na svých následovnících užívá metody ovládání mysli.
Když jsem Koreshe blíže studovala, zjistila jsem, že přestože lidé k němu přirozeně tíhli, nemělo to s ovládáním mysli nic společného. Koreshova skupina se vyvinula z davidiánů a davidiánských adventistů sedmého dne, kteří v této oblasti působili už od roku 1935. Lidé byli oslovováni Koreshovým učením, protože usoudili, že přesvědčivě interpretoval biblická proroctví o posledních dnech. Ti, kteří ztratili víru v Koreshe, sami skupinu opustili.
Přesto během a po obléhání Mount Carmel novináři přijali sektářské stereotypy o davidiánech. Například Newsweek měl v březnu 1993 na obálce upoutávku na hlavní reportáž „Tajemství sekty“. Po požáru byl na fotografii na obálce Time maniacky vypadající Koresh v plamenech. V tiskovkách propagovalo FBI pohrdavý pohled na Koreshe jako na manipulativního lháře, s nímž nebylo možné vyjednávat.
Problémy s nálepkou „sekta“
Hlavní problém s tímto pojmem je, že se v populární kultuře stal pejorativním. Z tohoto důvodu má potenciál, aby byl zneužit ke stigmatizaci členů jakéhokoliv menšinového náboženství.
Mnoho skupin, které jsou takto označeny, jsou jen malé náboženské skupiny mimo hlavní proud (podobně jako davidiáni). Mnoho charakteristik, které jsou lidmi přiřazovány k sektám, jsou navíc typické i pro mainstreamová náboženství.
Tím rozhodně netvrdím, že lidé v malých náboženských skupinách občas nepodnikají nebezpečné kroky. Ale lidé ve velkých náboženských skupinách (stejně tak i v sekulárních organizacích) také nejsou vůči špatnému chování imunní.
Takže když novináři a donucovací orgány užívají termín „sekta“, je to problematické. Dokonce studie ukazují, že po přidání nálepky „sekta“, je pravděpodobnější, že daná skupina bude vnímána jako nelegitimní a nebezpečná.
Je pak jednodušší pro donucovací orgány, aby zacílily na skupinu s přehnaným, militantním chováním, a je jednodušší pro veřejnost svalit vinu za případná úmrtí na údajného vůdce sekty.
Sociolog James T. Richardson se ve své eseji „Manufacturing Consent about Koresh“ (Vytváření společného názoru na Koreshe) opírá o práce Edwarda S. Hermana a Noama Chomského, aby ukázal, že média mají moc prezentovat někoho, kdo násilně zemřel, jako „hodnou oběť“ nebo „nehodnou oběť“.
Ti, kdo jsou označeni jako „hodná oběť“, jsou médii humanizováni, nadmíru budou prezentovány jejich životy a zármutek jejich milovaných osob. Ale k těm, kteří jsou bráni jako „nehodné oběti“, se média zachovají opačně: bude minimální snaha je jakkoliv polidštit a budou je zcela určovat okolnosti jejich smrti.
Richardson tvrdí, že mediální pohled na Koreshe jako všemocného vládce sekty v očích veřejnosti dehumanizoval davidiány. Nebyla vyvinuta téměř žádná snaha vidět davidiány a jejich děti jako jednotlivce.
Během obléhání neměla veřejnost možnost vnímat davidiány jako lidské bytosti, protože se FBI rozhodlo nepublikovat pásky natočené v Mount Carmel. Tyto videonahrávky, které byly později pojmenovány „Na Mount Carmel“, ukazují děti, teenagery a přemýšlivé dospělé, kteří jsou věrní své víře.
FBI ignorovala Koreshův plán se vzdát
Na tomto všem záleží, protože v důsledku razie ATF veřejnost nijak neřešila chování a postup FBI, která na davidiány vyvíjela intenzivní tlak.
Dvě na sobě nezávislé studie vedené Nancy T. Ammermanovou a mnou ukazují, že během obléhání ignorovala FBI rady jak situaci zmírnit od vlastních analytiků, vyjednávačů a psychiatrů.
To se ukázalo jako klíčové ve dnech, kdy se schylovalo k útoku FBI na davidiány. K němu došlo 19. dubna 1993.
Interní dokumenty FBI ukazují, že behaviorální vědci FBI věděli, že davidiáni čekají, zda se biblické proroctví vyplní tak, jak ho interpretoval Koresh.
Koresh předpověděl, že skupina bude napadena a vybita během velikonočního týdne, který v roce 1993 byl mezi 6. a 13. dubnem. Jeho následovníci budou společně s Koreshem vzkříšeni a společně budou provádět Boží soud a připravovat Boží království na Zemi.
Když se o Velikonocích nic nestalo, Koresh 14. dubna předal obléhatelům dopis, ve kterém nastínil plán svého odchodu z Mount Carmel, až napíše krátký komentář k sedmi pečetím, o nichž se píše v knize Zjevení. Záznamy FBI také ukazují, že Koresh 14. dubna vyslal podepsanou smlouvu o dohodě s obhájcem.
Ale podle zprávy Ministerstva spravedlnosti řekl 15. dubna Byron Sage, vyjednávač FBI, zástupci generálního prokurátora Websterovi Hubbellovi, že jednání jsou bezvýchodná. Tuto zprávu Hubbell předal generální prokurátorce Janet Renoové, která byla pod tlakem FBI, aby útok odsouhlasila.
- dubna Koresh vyjednavači sdělil, že dopsal svůj komentář k první pečeti a davidiáni začali požadovat zásoby a prostředky k tomu, aby Koresh rukopis o sedmi pečetích dopsal. Ve svém dopise slíbil, že vyjde ven poté, co jeho rukopis bude v rukou dvou biblistů, J. Phillipa Arnolda a Jamese D. Tabora, kteří s ním komunikovali přes rádio.
Renoová 17. dubna schválila plán útoku. Psací potřeby, o které davidiáni žádali, jim byly doručeny večer 18. dubna.
Na záznamech z nahrávacího zařízení je slyšet, že poté, co 19. dubna začal v šest ráno útok, se davidiáni snažili, aby agenti FBI opravili telefonní linku, která je propojovala s vyjednavači. Tato linka byla ihned po začátku útoku přestřižena. Davidiáni chtěli agentům sdělit, jak pokročili v přepisování Koreshova komentáře k první pečeti. Ale linka zůstala hluchá a útok pokračoval.
Bitevní pancéřová vozidla (CEV) najela do budovy a rozptylovala prášek CS rozpuštěný v metylenchloridu. Členové týmu FBI na záchranu rukojmích stříleli projektily se slzným plynem.
V 11:31 ráno projelo jedno z vozidel CEV budovou a po dvacet čtyři minuty rozptylovalo slzný plyn na děti, jejich matky a dvě těhotně ženy, které se skrývaly v bývalém sklepě, v betonové místnosti bez oken.
Poté, co CEV přesunulo rozptylování do vyššího patra, vypukl smrtící požár.
Nemuselo to tak skončit
Pečlivé prostudování případu davidiánů ukazuje, jak každý z účastníků hrál roli v tragickém vyústění.
Gary Noesner, penzionovaný agent FBI, byl koordinátorem vyjednávání ve Waco mezi 1. – 24. březnem. Výsledkem jeho vyjednávání bylo, že mezi 28. únorem a 23. březnem, opustilo Mount Carmel dvacet jedna dětí a čtrnáct dospělých.
Ale kdykoliv dospělí spolupracovali, ti davidiáni, kteří zůstali, byli potrestáni. Agenti FBI jim odstřihli elektřinu, přejížděli tanky jejich venku zaparkovaná auta a během noci zapínali silné reflektory a pouštěli hlasitou hudbu, aby tím způsobili spánkovou deprivaci.
Když Noesner proti těmto taktikám protestoval, byl z případu odvolán.
V minisérii Waco od Paramount Network, která běžela mezi 24. lednem a 28. únorem, popisuje postava Noesnera (hraje ji Michael Shannon) „paradox moci“: „S čím větší silou do něčeho jdete, s tím větším odporem se setkáte.“
V nedávném interview Noesner mluví o opravdové komplexnosti konfliktu, říká, že „dobrá i špatná rozhodnutí padla na obou stranách, což vedlo k velmi tragickému konci“.
Samozřejmě, podezření na nelegální aktivity členů náboženských skupin musejí být vyšetřována a musejí být použity běžné (ne přehnané) postupy k zatčení. Ale když se začne vyšetření tím, že je daná skupina označena slovem „sekta“, je téměř nemožné si zachovat nepředpojatý přístup.
Novináři v tom také hrají roli. Tím, že rozšiřují lehce stravitelnou naraci „sekty“, okamžitě dehumanizují členy náboženské skupiny. (Samozřejmě tento přístup přiláká čtenáře, návštěvy, kliknutí – a tudíž zisk.)
Jak uvádím v kapitole o davidiánech a náboženském zpravodajství, po konci obléhání Mount Carmel změnilo mnoho reportérů v tisku svůj názor na davidiány jakožto sektu. Když dělali reportáže o malých náboženských skupinách, zdržovali se označení „sekta“. Různá profesní sdružení se začala starat o propagaci kvalitnějších vztahů mezi reportéry a religionisty.
Slovo „sekta“ se ale do médií vrací. Všimla jsem si, že série CBS „48 hodin“ se ráda soustředí na příběhy o „sektách“. Bohužel, i moderátoři National Public Radio začali používat slovo „sekta“, aby označili skupiny jako Buddhovské pole (Buddhafield) a vrátili se k používání tohoto termínu i ve vztahu k davidiánům.
Případ davidiánů ukazuje, jak stigmatizace náboženských skupin tímto pětipísmenným slovem může vést k tragickým následkům. Je to na novinářích stejně jako na donucovacích orgánech, aby zamezili tomu, aby se tragédie jako Mount Carmel už nikdy neopakovala.
Překlad: Claire Klingenberg
Související příspěvky:
“Seriál Waco (2018) – příběh tragického střetu dvou světů” (zde)
“Trochu promarněná příležitost: minisérie „Waco“ je skvělá, ale…“ (zde)
“Davidiáni před 25 lety: účel zachován, úkol splněn” (zde)
“Far Cry 5: festival stereotypů” je (zde)