Svatý oheň v Jeruzalémě: Starobylý obřad posiluje víru i pochybnosti

Svatý oheň v Jeruzalémě: Starobylý obřad posiluje víru i pochybnosti

Velikonoční neděle (Pascha) letos pro pravoslavné křesťany připadá na 8. dubna. V Jeruzalémě, kam každý rok na tyto svátky míří veliké množství poutníků, se tedy ihned vystřídali s křesťany západních církví, kteří svátek letos slavili o týden dříve. Východní křesťané v tento čas do Svatého města přijíždějí nejen kvůli tradičním bohoslužbám, které se jako připomínka Kristova ukřižování a vzkříšení konají v kostelích po celém světě, ale i kvůli jedné, jež se slouží pouze zde, v chrámu Vzkříšení (či bazilice Božího hrobu), a to na Velkou sobotu, letos tedy 7. 4.

Obřad Svatého ohně, jehož počátky sahají do prvního tisíciletí,[1] pravoslavní obvykle popisují takto: „Pravoslavný kněz se podle obřadu svléká, zůstává pouze v podrjasniku (spodní kněžská říza). Činí se tak proto, aby bylo zjevné, že si nepřináší sirky nebo cokoliv jiného, co by mohlo rozdělat oheň. Patriarchu prověřují židovští policisté a sledují to představitelé jiných vyznání. Poté patriarcha vstupuje do kuvuklie, což je malá kaplička uprostřed chrámu Božího hrobu (…). Před tím, než patriarcha do kuvuklie vstoupí, je taktéž bedlivě prohlédnuta a je ověřeno, že tam není nic, kromě zhasnuté lampády s olejem. Dveře se zavírají a rozhostí se napjaté ticho. Do jeskyně nikdo nemůže vstoupit.“[2] Po té „zástup věřících v setmělém chrámu nepřetržitě hlasitě opakuje: ‚Pane, smiluj se‘ (…). V určité chvíli svatý Oheň zasvítí z hlubin svatého hrobu nadpřirozeným způsobem – zázračně – a zažehne lampičky s olivovým olejem umístěné na jeho okraji. Patriarcha (…) po přečtení modliteb zapálí dva svazky 33 svící, které drží, a začíná rozdělovat svatý Oheň davu poutníků, kteří ho přijímají s velkými emocemi, což doprovází zvonění zvonů, provolávání slávy a neomezované nadšení…“[3]

Popis ústředního prvku tohoto obřadu obvykle obsahuje i další zvláštnosti, k nimž zde má docházet: podivné záblesky světla v setmělém chrámu, samovolné vznícení svící, které věřící drží v rukou, nebo to, že plameny v prvních minutách nepálí. Za další důkaz zázraku bývá uváděna skutečnost, že ačkoliv se oheň předává zjevně v rozporu se standardními požárními předpisy, žádné zprávy o požáru či popáleninách nejsou známy.

Zvláštností jiného druhu je vlastně i to, že se jej účastní i představitelé a věřící arménské církve. Do kuvuklie však vstupuje pouze řecký jeruzalémský patriarcha. Pro některé pravoslavné je sestoupení ohně chápáno jako důkaz pravosti jejich víry: „Musíme též vzít v úvahu, že se svatý Oheň zjevuje pouze na vzývání pravoslavného arcibiskupa… Objevování se svatého Ohně je událost, která se děje každý rok dle řady tisícovek svědectví očividců. Nikdo to nemůže popřít. Naopak, tento zázrak může posílit ty, kteří jsou slabí ve víře.“

Nicméně není tomu tak a mnozí takto popsaný průběh skutečně popírají. Někteří pravoslavní autoři citují pozdějšího biskupa Porfyria Uspenského, který v polovině 19. stol. Jeruzalém navštívil (a založil zde ruskou misii) a od lidí blízkých patriarchovi se měl dozvědět, že oheň v kuvuklii zapaluje on sám.[4] Na Youtube[5] je možné si poslechnout svědectví, které údajně vypráví bývalý arcidiákon z chrámu Vzkříšení, v němž popisuje detaily obřadu a který rovněž výslovně popírá nadpřirozený původ ohně.[6] To, že v kuvuklii ve skutečnosti hoří lampička, připustil před časem i známý řecký profesor církevních dějin a kněz Georgios Metallinos, který při debatě se skeptiky řekl: „Když má patriarcha víru a Boží milost, oheň sestoupí, když nemá víru, použije onu lampičku.“[7] (Pokračuje však tím, že výše zmíněné zvláštní jevy se takto jednoduše už vysvětlit nedají.) Mezi ty, kteří tuto víru nemají, patří i metropolita Kornelios Rodousakis, který v roce 2001 sloužil jako administrátor Jeruzalémského patriarchátu.[8] A tehdy krátce před Velikonocemi pro jednu televizní stanici poskytl rozhovor, v němž o ohni hovoří jako o „přirozeném světle“, které je zapáleno od věčného světla v lampičce a  svou svatost získává posvěcením modlitbou patriarchy.[9] Jisté pochybnosti před časem vyjádřil i představený ruské misie v Jeruzalémě archimandrita Isidor Miňajev.[10] Minulý měsíc reprezentant arménského patriarchátu v Jeruzalémě Samuel Aghoyan v Izraelské televizi prohlásil, že několikrát na vlastní oči viděl, jak řecký patriarcha svíci zapaluje. Dostal se přitom do sporu s koptským duchovním, který trval na pravosti zázraku.[11]

Někteří skeptici se pak snaží dokázat, že jde přímo o podvod. V Řecku byl v nedávné době v tomto smyslu aktivní Michalis Kalopoulos, autor několika knih, v nichž náboženství obecně vysvětluje jako záměrné klamání lidí. Několikrát vystoupil v televizi, kde nechal samovolně se rozhořet svíci napuštěnou bílým fosforem s tím, že něco podobného mohou již po staletí používat i mniši v Jeruzalémě.[12] V Rusku se podobně jiný ateistický aktivista snaží např. ukázat, že jeruzalémské svíce nepálí o nic méně než jakékoliv jiné.[13]

Podíváme-li na „oficiální“ stránky svatého ohně holyfire.org (ve skutečnosti nejde o oficiální církevní stránky), argumenty skeptiků zde nejsou nijak podrobně rozebírány. Najdeme zde však příběh mnicha, který se kvůli svým pochybnostem v kuvuklii schoval, aby zázrak viděl na vlastní oči, což se také stalo.[14] Jeho svědectví je zde uvedeno jako důkaz, aniž by bylo vysvětleno, jak je možné, že nebyl odhalen, když je, jak se zde uvádí, před zapečetěním kuvuklie pečlivě prohledána, zda v ní není „nějaký skrytý zdroj ohně, kterým by se zázrak zfalšoval“.[15]

Zastánci autentičnosti zázraku nyní citují i ze závěru výzkumu, který v rove 2008 provedli ruští vědci vedení fyzikem Andrejem Volkovem. Z výsledku jejich měření má vyplývat, že na daném místě a v daný čas dochází k měřitelným anomáliím. Výsledky však publikovali pouze v populárně-vědeckém časopise Nauka i religija, tedy nikoliv v odborném recenzovaném periodiku.[16] 

 

Svatý oheň každoročně speciální leteckou linkou putuje do Řecka a Ruska. V Řecku je nejdříve přenesen do kláštera Božího hrobu v Athénách (na obrázku), a odtud pak do dalších chrámů na půlnoční velikonoční liturgii. Foto Flickr.

 

Náhledový obrázek: Wikipedia.

 

[1] Viz Bishop Auxentios of Photiki, The Paschal Fire in Jerusalem: A Study of the Rite of the Holy Fire in the Church of the Holy Sepulchre, Berkeley, California, 1999.

[2] „Blahodatný svatý oheň nepálí, ale vyřazuje z funkce televizní kamery,“ online na Křesťanská orthodoxie, zde.

[3] Z knihy Ireny Econimides: Rozdíly mezi Pravoslavím a římským katolicismem, cit. dle „Slavnost svatého Ohně Jerusalemě, velký zázrak, který dává Bůh pouze pravoslavné církvi,“ online na Křesťanská orthodoxie, zde.

[4] Viz např. „In Defense of the Holy Fire,“ zde, kde je jeho svědectví, ovšem označeno za „nedůvěryhodné klevety“.

[5] Zde.

[6] Ke zhlédnutí zde.

[7] Ke zhlédnutí zde (od 9:20).

[8] Více o něm česky zde.

[9] Ke zhlédnutí zde (od 4:50).

[10] „Trusting God Rather Than Seeking Miracles,“ Pravmir.com, 14. 4. 2012, zde.

[11] PanARMENIAN.Net, zde.

[12] Viz např. zde (od 7:20)

[13] Viz zde; srov. námitku ze strany obhájců nadpřirozeného původu ohně zde.

[14] Savva Achileos, I Saw the Holy Light. na stránkách http://holyfire.org pod záložkou Publications.

[15] Zde.

[16] Např. zde.

 

Související příspěvky:

Jeruzalém mezi nebem a zemí (zde)

Pew: Pravoslavní jsou zdrženliví k ekumenismu, konzervativní v otázce svěcení žen a homosexuality, ale chtějí chránit životní prostředí (zde)

38 % Američanů uvádí, že zakusilo zázrak, tvrdí novinář (zde)

Církev uznala další zázrak v Lurdech (zde)