Vysoké počty pronásledovaných stoupenců Gülenova hnutí Hizmet v Turecku

Vysoké počty pronásledovaných stoupenců Gülenova hnutí Hizmet v Turecku

Jenom občas si česká média [1] všímají represí, jichž se dopouští režim tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Toto pronásledování se týká především stoupenců tureckého duchovního Fethullaha Gülena, kteří vytvářejí volné hnutí, jež sami nazývají Hizmet Cemaati, hnutí (veřejné) služby. Nejedná se o primárně náboženské hnutí, nýbrž o hustou síť vzdělávacích, kulturních, charitativních, mediálních i podnikatelských aktivit, vykonávaných zbožnými muslimy, kteří věří, že je možné smířit islám s trendy a výzvami současných globalizovaných společností. V Turecku jsou to právě většinou tito lidé, kteří (především ve městech) vytvořili strukturu občanské společnosti. Ačkoliv se nejedná o náboženské pronásledování, přece jenom víra, anebo spíše její prožívání v něm hraje prvořadou úlohu.

Více je možné se dozvědět o hnutí v článku Gabriela Pirického v časopise Dingir 17 (4), 2014, str. 134–136, a v rozhovorech se stoupenci Gülenova hnutí, žijícími v Česku, zdezde.

Fethullah Gülen (*1941) na videosnímku z přednášky 6. března 2017 v Saylorsburgu v Pensylvánii.

Tito zbožní, vzdělaní, pro-západně a demokraticky orientovaní lidé se v důsledku postupné proměny politického působení Recepa Erdoğana stali jeho odpůrci. Zlom nastal roku 2013, kdy se provalila rozsáhlá korupční aféra a Erdoğana politicky vážně ohrozila. Z odhalení Erdoğan tehdy obvinil (možná, že docela oprávněně) právě Gülenovo hnutí a od této doby se tlak na hnutí stále stupňuje. Na Gülena, žijícího od roku 1997 ve Spojených státech, vydalo Turecko roku 2014 zatykač a žádá jeho vydání do vlasti. Na své bývalé podporovatele Erdoğan svádí kromě jiného také puč z léta roku 2016 (někteří politologové a novináři ovšem pochybují, že se jednalo skutečně o protivládní puč). Ačkoli není pravděpodobné, že Gülenovo hnutí by se v události tzv. puče angažovalo, je od té doby v oficiálních médiích důsledně nazýváno „teroristické“.

Podle tureckých žurnalistů, kteří v emigraci dokumentují rozsah pronásledování odpůrců režimu ve své vlasti, jsou čísla o pronásledování od 15. července 2016 (od údajného puče) do 4. března letošního roku tato:

133 257 lidí bylo zadrženo; 64 998 uvězněno; z toho asi 17 tisíc žen a s nimi 668 dětí;

151 967 státních zaměstnanců (úředníků, učitelů, vědců apod.) bylo na základě vládních dekretů z roku 2016 a 2017 propuštěno ze zaměstnání; práci ztratilo 8 822 akademiků a 4 463 soudců a státních zástupců;

3 003 škol, univerzit a vysokoškolských kolejí uzavřeno;

189 sdělovacích prostředků umlčeno; 319 novinářů uvězněno;[2]

950 podniků zabráno; zkonfiskován majetek ve výši asi 11 miliard $.

Informace z prezentace TurkeyPurge jsou doplněny údaji ze zvláštního čísla časopisu The Fountain, který je reprezentantem Gülenova hnutí. Zvláštní číslo z roku 2017 s tématem „Co špatného se stalo v Turecku?“ je k dispozici zde.

[1] Spíše výjimkou je zpráva ČTK z 29. 3. 2018, dostupná např. zde. Stockholmské centrum pro svobodu ale popírá, že by zadržení učitelé ze školy, jež je součástí sítě Gülenova hnutí, už opustili Kosovo (viz např. zde). Každopádně tento případ dokládá, že pronásledování tureckým režimem může překročit i mezistátní hranice.

[2] Nezávislé Stockholmské centrum pro svobodu uvádí ke dni 26. 3. 2018 tyto počty: 56 novinářů usvědčeno, 189 uvězněno, 210 novinářů na útěku. Viz zde.

Náhledový obrázek je z demonstrace na podporu prezidentu Erdoğanovi 22. července 2016. Foto: Mstyslav Chernov, zdroj: Wikimedia Commons.