V předvečer prvního výročí smrti Miloslava kardinála Vlka (1932–2017) se dnes večer (17. března 2018) konala v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha zádušní mše se vzpomínkou na něj. Hlavním celebrantem mše byl João kardinál Braz de Aviz z Brazílie, který se v závěrečném poděkování představil jako přítel kardinála Vlka a jako jeho bratr fokolarín. Hnutí fokoláre (oficiálně Dílo Mariino) je jedním z takzvaných nových hnutí v církvi (více o nich: Dingir 8 (2), 2005, str. 49–65). Za ně (a zvláště právě za fokoláre) se účastníci mše také společně modlili. Je to logické: právě v hnutí fokoláre našel Miloslav Vlk podporu a zázemí (poprvé ještě tajně v době vlády komunistické strany) a stopa jeho působení pro toto hnutí doposud hodně znamená. Vlkův nástupce v roli českého primase, Dominik kardinál Duka, zase v kázání vzpomínal na to, jak Miloslav Vlk jako předseda Rady evropských biskupských konferencí (v letech 1993–2001) propojil českou římskokatolickou církev znovu se světem. Otevřenost kardinála Vlka (a ostatně celého Díla Mariina) ekumenickým vztahům dokládala na mši přítomnost patriarchy Československé církve husitské Tomáše Butty, synodního seniora Českobratrské církve evangelické Daniela Ženatého a kazatele Církve bratrské Pavla Černého.
Po mši na recepci v Arcibiskupském paláci pronesl kardinál Duka přípitek a evropská poslankyně Michaela Šojdrová pověděla, co kardinál Vlk znamenal a dosud znamená pro její duchovní život. Snad všechny sladkosti na recepci obsahovaly borůvky (kardinál Vlk je prý měl zvláště rád). Lze odhadovat, že to byli fokolaríni, kteří touto jemnou narážkou vzpomínali na toho, koho měli opravdu rádi. A když při východu z katedrály honil ostrý severák sníh po nádvoří a dobrovolníci ze sdružení Cesta 121 nabízeli zmrzlým účastníkům mše horký borůvkový punč, zdálo se to opravdu velmi „vlkovské“.
Životopis Miloslava kardinála Vlka je zde.
Foto ze zádušní mše: autor.