Nový sborník Logos

Logos vychází jako ročenka. Lze ho pokládat za řadu sborníků, jak říká podtitul, pro esoterní chápání života a kultury. Byl programově a autorsky spjat se spolkem českých hermetiků Universalia. Po změně jeho vedení na konci devadesátých let a přejmenování na Univerzalii zůstal Logos v péči nakladatelství Trigon a po řadu let zejména jeho zakladatele, českého hermetického klasika Vladislava Zadrobílka. Po jeho odchodu r. 2010 sborník sborníky pokračují v přinejmenším nezměněné kvalitě redigovány Ladislavem Puršlem, Jindřichem Veselým a Zuzanou Zadrobílkovou.

Logos se objevuje obvykle na přelomu roků. Poslední číslo se vztahuje k roku 2017. Je to celkem 24. sborník v pořadí. První byl označen jako Alef, ostatní, počínaje rokem 1994 číslem roku. Loňský je věnován hlavně tématu snů.

Uvádí ho pilotní článek Milana Nakonečného, který spojuje dvě pro to vhodné kvalifikace. Jako docent v oboru psychologie a po řadu let vedoucí andragogického pracoviště na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a zároveň jako insider hermetického či esoterního hnutí mohl srovnat akademické a esoterní pojetí snů. Lze říct, že nabízí racionální, pojmovou interpretaci a vedle ní interpretaci na základě obrazů jako symbolů transcendence. Konfrontuje snění s bdělostí, která je v duchovních školách cestou i cílem.

V Logosu se tradičně objevují úryvky z knih připravovaných k vydání v Trigonu. Tentokrát je to kapitola Fantazijní světy od Ramseye Dukese. O oblíbeném tématu hermetiků, o astrálu, mluví jako o denním snění. Předává zkušenost s cíleným sněním. Nepokládá fantazijní obrazy za méně hodnotné v tom, co sdělují o skutečnosti.

Do spojitosti se spánkem a sněním se dává hypnotický stav, i když současní odborníci tyto stavy, i z hlediska neurofyziologického, odlišují.

Jedna z vůdčích postav tak řečené Čtvrté cesty Petr D. Uspenskij v přeloženém (Jindřich Veselý) úryvku z knihy dostupné zatím pouze v angličtině připouští informační význam snů. Především o našich vnitřních stavech, o životech, které souběžně žijeme. Praxi Čtvrté cesty se v loňském Logosu též věnuje Jakub Hlaváček v krátkém přehledu, který zdůrazňuje, jak je praxe této školy zápasem proti pohodlné lidské přirozenosti.

Ročenka obvykle obsahuje i literární texty. Tentokrát je to esej Jindřicha Veselého Kolem jádra, jádrem kola s podtitulem Fikce. Autor eseje rovněž přeložil pro Logos část renesančního románu Franceska Colonny s mytologickou a imaginativní látkou po názvem Hypnerotomachia Poliphili. V úvodní poznámce název tlumočí jako Poliphilův boj o lásku ve snu.

Na 111 stránkách velkého formátu je celkem 23 článků, z nichž připomenuté slouží jako pozvání k četbě. Jsou tam další texty literární (Louis Křikava, Jaromír Typlt), autobiografické (Humilis), literárně interpretační (Martina Lukášková ke Karlu Jaromíru Erbenovi), historicko-dokumentární (dva texty Petra Kalače).

Mimo hlavní téma Logosu 2017 je (ze slovenštiny možná zbytečně přeložený) obsažný, místy překvapivě objevný článek Milana Maťaše spojující kolo roku v takzvaných pohanských tradicích s posvátnou geometrií.

Roku 2016 předčasně zesnulé silné postavě současného českého hermetismu Luboši Antonínovi se věnuje Martin Stejskal. Nejde o vzpomínku na něj, nýbrž o jemu věnovanou úvahu na jeho oblíbená témata.

Logos 2017, Praha: Trigon, 2017

Související článek:

Večer Logosu tentokrát s alchymií: zde.