Církev Sinčchondži uspořádala v Praze veřejnou akci

Církev Sinčchondži uspořádala v Praze veřejnou akci

V sobotu 3. února se v Praze v dolní části Václavského náměstí ve 14 hodin konalo shromáždění s názvem „Remember Koo Ji In, shromáždění apelující na zastavení násilných konverzí“. Akce se konala pod hlavičkou Asociace obětí násilného vzdělávání náboženské konverze, což je organizace, která vznikla právě kvůli smrti Koo Ji In. Vazba Asociace na církev Sinčchondži (Šinčchondži, Shincheonji, SCJ) ovšem nebyla zveřejněna a jméno církve Sinčchondži nezaznělo. V odpovědi na přímou otázku jedna z účastnic popřela, že by shromáždění bylo organizováno církví. K akci vznikla i facebooková stránka, fotografie jsou i zde.

Fotografie z demonstrace 3. února 2018.

Členové pražské pobočky této mezinárodní církve pocházející z Jižní Koreje (více o ní v článku „Misie církve Sinčchondži“) vytvořili na chodníku obrazec ze šesti řad po šesti lidech. Všichni byli oblečeni v černém a na očích měli škrabošky. Za obrazcem bylo pietní místo: stánek chránil portrétní fotografii Koo Ji In a položené květiny. Za zájmu asi dvou desítek kolemjdoucích pronesla jedna žena v černém silně emotivní projev (rozplakala se při něm) o smrti pětadvacetileté Koo Ji In. Po projevu rozdali účastníci v černém okolostojícím letáček se stručným objasněním situace, kvůli níž se shromáždili. Dále pak předvedli tanec a zpěv. Hudba zaznívala z reproduktorů. V letáčku i v projevu se často opakovala otázka: “Proč média mlčí?” Akce trvala asi tři čtvrti hodiny.

Letáček líčí smrt Koo Ji In 9. ledna 2018 v důsledku aktivit pastorů etablovaných korejských církví. Ti údajně „jako experti na křesťanské sekty“ za úplatu pomáhají nešťastným rodičům zorganizovat únos jejich dospělého dítěte, které předtím konvertovalo do nějaké církve (myslí se patrně církev Sinčchodži). Tyto oběti jsou podle letáčku vystaveni psychickému a fyzickému násilí. V případě Koo Ji In tato procedura prý již podruhé skončila smrtí. Asociace apeluje na veřejnost, média a lidskoprávní a humanitární organizace, aby této praxi zabránily.

Koo Ji In.

O smrti Koo Ji In nejsou k dispozici jiné informace než ty, které vydávají organizace spjaté s církví Sinčchondži. Pokud jsou pravdivé, vyvolávají zřetelné reminiscence na to, co v „zápase se sektami“ existovalo nedávno i na Západě (a okrajově snad někde dosud existuje). V západních společnostech se totiž od 70. do 90. let 20. století ilegálně prová­děla nezákonná a nevědecká procedura tzv. deprogramování. Je tedy možné, že něco podob­ného se děje i v Jižní Koreji. Misie církve Sinčchondži, kterou ostatní církve považují za agresivní a kvůli zatajování i otevřeným lžím za podvodnou, skutečně může vytvářet napjatou společenskou atmosféru. V ní je docela dobře možné si představit existenci takové procedury.

Každopádně se ale tragická událost stala dalším argumentem církve Sinčchondži v jejím boji proti Křesťanské radě Koreje (CCK) a Křesťanské rozhlasové stanici (CBS). Podobná shromáždění jako v Praze se konala i v dalších městech světa a v samotném Soulu dosáhl počet účastníků na demonstraci asi 120 tisíc.

O zápasu církve Sinčchondži proti jejím korejským oponentům a také o opozici, která vůči této církvi vzniká i v Česku, pojednává článek „Církev Sinčchondži má už i své české oponenty“.

Fotografie ze shromáždění v Praze v sobotu 3. února: archiv Náboženského infoservisu.