Čeští kvakeři zvedají hlavu

Čeští kvakeři zvedají hlavu

Uprostřed 17. století a uprostřed zápasu puritánů a anglikánské církve o srdce Angliča­nů se mezi puritány zrodilo hnutí kvakerů. V jeho základu byla myšlenka, že Bůh pře­bývá v každém člověku jako Vnitřní světlo. Oproti intenzivnímu zájmu puritánů o Bibli postavilo hnutí Johna Foxe (1624–1691), který myšlenky o Vnitřním světle formuloval, do středu svého bohoslužebného života vnitřní zážitek Boha. V dalších staletích kvakeři prokázali, že setkávání s Vnitřním světlem je neodděluje od vnějšího světa – naopak, mezi všemi křesťanskými církvemi jsou snad společensky nejvíce aktivističtí a vzhledem ke svému nevelkému počtu (v současnosti asi 400 tisíc na světě) je míra, v jaké ovlivnili smysl západních společností pro lidská práva a další typické hodnoty, ohromná. (Česky stručně o kvakerech je možné se dočíst zde nebo zde, o jejich tzv. mírovém svědectví, za něž byli ocenění také Nobelovou cenou míru, zde.)

Česká církev kvakerů se ve svobodných poměrech začala scházet až roku 2003 v Praze. Zásluhu na tom měl dlouholetý pracovník YMCA Eugen Schart (1929–2015) a Pavel Marušinec, současný organizátor. V poslední době je malý kroužek kvakerů aktivní. Představuje se brožurou Setkání s vnitřním světlem, informativními letáky, ale hlavně na vylepšené internetové stránce. V Praze se bohoslužebná setkání konají každou neděli. V Brně je od 28. ledna 2018 plánuje připravovat Glena Rauerová s dvoutýdenní periodou.

V Praze bylo na dnešním setkání přítomno 14 dospělých a malé dítě. V první půlho­dince bylo společenství radostně spontánní při zpěvu celkem sedmi písní s akordeonem, v následující hodině pak velmi soustředěné při společném ztišení. „Toto ztišení je odlišné od tradiční meditace praktikované individuálně jako cvičení pro vlastní duchovní rozvoj,“ vysvětluje brožura Setkání s vnitřním světlem. „Tu obvykle člověk prožívá v hloubi svého nitra, naproti tomu naslouchání a očekávání při bohoslužebném setkání je společný prožitek, při němž účastníci hledají setkání s Bohem.“ Dvakrát zazněly během ticha krátké promluvy přítomných. Kroužek, v jehož středu byly na koberci rozprostřeny kvakerské knížky, ovoce, ořechy a zapálená svíčka, ukončil tichou chvíli spojením rukou a krátkým stiskem. Tím je bohoslužebné setkání u konce.



%d blogerům se to líbí: