Recenze: Divadlo věčné moudrosti

Recenze: Divadlo věčné moudrosti

Souběžně s křesťanstvím se v prvních staletích našeho letopočtu zejména kolem egyptského kulturního centra Alexandrie formovala hermetická tradice. Je tak nazývána podle postavy Herma Trismegista, zasvěcovatele do božských tajemství, který v těchto textech promlouvá. S křesťanstvím se hermetický pohled a hermetická praxe setkávala a proplétala. V renesanci se křesťanství s hermetismem znovu potkalo díky aktivitám platonské akademie se sídlem ve Florencii. Byl tam do latiny pod názvem Corpus hermeticum přeložen soubor takových textů.

V německé jazykové oblasti tento směr myšlení a životní praxe reprezentuje muž známý pod přezdívkou Paracelsus, který je rovněž pokládán za zakladatele experimentální medicíny. Intelektuál a dobrodruh Cornelius Agrippa z Nettesheimu přivedl hermetismus na akademickou půdu. S křesťanstvím tuto tradici znovu spojovali theosof ze sousedního Zhořelce Jakob Böhme a iniciátor rosikruciánského hnutí, luterský duchovní Johann Valentin Andreae.

Mezi těmito proslavenými postavami jako by se ztrácel Heinrich Khunrath (1560–1605). Tento alchymista se připomíná méně, než by si zasloužil. Ukazuje totiž alchymii jako spirituální hermetickou disciplínu odlišnou od podnikání dobových i pozdějších šarlatánů. Transmutace v tomto pojetí se týká duše. Proměna hrubé počáteční matérie v kámen filosofů, který všemu, čeho se dotkne, předá zlatou či sluneční kvalitu, je souběžná s tím, čemu křesťané říkají znovuzrození, nové narození z vody a z ducha.

Že Khunrathova cesta je spirituální alchymií, ovšem neznamená, že by se vše odehrávalo jen v psychice, tak, jak to vykládá např. Carl Gustav Jung. Za Kunrathovými meditacemi ve slovech stojí poctivá práce v alchymické dílně. Alchymie totiž není gnostickou naukou, která by ušlechtilého ducha kladla proti tělu či přírodě. Její duchovní obsah je vtělen. Děje tělesné, pozemské, hmotné jdou ruku v ruce s procesy očišťování a prosvětlování ducha.

Mohutná publikace nakladatelství Trigon o 452 stránkách velkého formátu reprodukuje dobové rytiny, jakési západní mandaly plné živlové a planetární symboliky, s mytologickými scénami a s vepsanými latinskými texty. Jednotlivým rytinám se věnují kapitoly, v nichž jsou krátké biblické texty, zejména z knih Přísloví a Kazatel, a k nim jsou připojeny Kunrathovy komentáře, které pomáhají rozjímavě proniknout do rytiny a umožňují experimentátorovi procházet cestou transmutace.

Kunrathův vlastní text v překladu Jakuba Hlaváčka doplňují tři současné studie. Ivo Purš (*1964), historik umění a hermetismu poskytuje čtenáři zasvěcený komentář. Uvádí do vlastního textu tak, že upozorňuje na souvislosti, které by při neinformovaném a povrchním čtení unikly. Germanista a nakladatelský redaktor Martin Žemla dává Khunratha do souvislosti s postavami renesančního hermetismu a s disciplínami praktického hermetismu, s magií a kabalou. Histotrik chemie a profesor Přírodovědecké fakulty UK Vladimír Karpenko (*1942) ukazuje, jak bystrými a pečlivými pozorovateli a experimentátory byli alchymisté typu Henricha Khunratha.

Kniha si zaslouží pozornost hledačů životní orientace, ale i lidí, kteří jen chtějí porozumět novým duchovním směrům, k nimž patří současný zájem o hermetismus, ať již na filosofické a spirituální úrovni nebo v podobě populární komerční esoteriky.

Ivan Štampach

Vyšlo v časopise Dingir, č. 4/2017. Viz rovněž příspěvek zde.



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář.