V pondělí 30. října přednášel profesor Martin C. Putna v Autonomním sociálním centru Klinika. Název přednášky zněl „Proč se Duka fašizuje a proč není sám“. Pozvánka do centra přišla koncem měsíce a sám Putna uvedl, že přednáška je reakcí na kázání Dominika Duky na Svatováclavské pouti.
„Analyzujeme-li si slova, která tam padla, jistě to nebyl fašismus ve smyslu ‚vyžeňme Židy‘ nebo ‚nic než národ‘ – to tam samozřejmě v této podobě nepadlo. Ale slova, která tam padla, je třeba chápat v určitém kontextu politických postojů a symbolických jednání, která pražský arcibiskup zaujímá v posledních letech.“ řekl Putna v úvodu.
Proto je podle něj zapotřebí se ptát, zda je současný vývoj nějakou náhodnou anomálií, nebo čímsi, co navazuje na tradice starší a hlubší. Hlavní část přednášky byla proto věnována fašismu v jeho původní podobě – tedy nikoli nacismu! – a sympatiím, které probouzel u některých katolických antimodernistů. Už v antimodernistické literatuře první poloviny 20. století se podle profesora Putny objevuje slovo „křesťanský“ v negativně vymezeném významu: Neznamená pozitivní obsah víry, ale ne-židovský, snoubící se s obavami ohrožení křesťanské rodiny (z ne-křesťanské, tehdy židovské, strany).
Tehdejším i dnešním konzervativním kruhům je podle Putny společný pocit ohrožení a potřeba obrany před vnějším, ne-křesťanským nebezpečím.
Hrozbu vnímá i sám přednášející, vidí ji ovšem jinde: „Společnost je ohrožovaná návalem lži, nenávisti, agrese (…) to se v tuto chvíli stalo společenskou normou a k tomu v tuto chvíli pražský arcibiskup mlčí, protože má pocit, že podstatnější je jakási trpící, mlčící většina, kterou není možné definovat.“