V situaci, kdy křesťanství je chápáno jako brzda společenského rozvoje, se sešla 28.11. odpoledne v pražském prostoru Zázemí (v Bartolomějské ulici) konference pod názvem Sociální a emancipační role církví a křesťanů. Konferenci pořádaly společně Masarykova demokratická akademie (která působí jako intelektuální zázemí ČSSD), Ekumenická akademie (iniciativa angažovaných jednotlivců a několika křesťanských církví zaměřená na sociální a ekologické otázky) a s ní spojený projekt Škola alternativ.
Konference neměla akademický ráz. Byla spíše sdílením teoretických úvah a praktických zkušeností křesťanů zapojených do sociálních iniciativ.
V prvním bloku referoval německý host Franz Segberts o církevní kritice kapitalismu. Připomněl papeže Františka a na něj navazující katolické iniciativy i aktivity evangelické. Posun ve smýšlení a jednání považuje za epochální posun ekumény. Dnes už je podle něj sdíleno přesvědčení, že imperiální životní styl je možný jen díky levné práci a levným surovinám z rozvojových zemí a že kapitalismus nemá budoucnost, protože je systémově nespravedlivý.
V debatě vystoupil Martin C. Putna a odmítl Segbertovu myšlenku, že revoluce roku 1989 byla pouhým návratem ke kapitalismu, který se mezitím stal neoliberálním. Putna tento obrat spojuje u nás až s nástupem klausovské administrativy r. 1992.
Básník, terapeut a teolog Adam Borzič ve svém příspěvku poukázal na to, že emancipační iniciativy jsou inspirovány motivy evangelia, a proto je třeba, aby se levicová politika a křesťanství shledaly. V návaznosti na Raimona Panikkara ukázal, že po etapách křesťanstva (jako křesťanské civilizace) a křesťanství (jako ideového směru konkurujícího směrům jiným) přichází křesťanskost, tedy jednání ve směru transcendentně zakotveného humanismu navázaného na životní příběh Ježíše Krista. Oporou angažovanosti má být spiritualita, v pojetí Matthewa Foxe a Dorothee Sölle, demokratizovaná mystika..
Karel Floss (docent filosofie, 1996-98 senátor za ČSSD) se rozhodl nedržet připraveného textu a rozhodl se improvizovat. Reagoval na čerstvou zprávu z tisku o nedůvěře občanů v církve. Vyslovil domněnku, že na tom má podíl orientace církví na vracení majetku. Položil otázku, jak má vypadat poselství o Božím království přetaveném v současnou politiku. Navázal rovněž na nedávno vydanou publikaci o marxisticko-křesťanském dialogu a vyslovil se, že by tento dialog zahájený v šedesátých letech minulého století měl pokračovat. V příspěvku, a pak ještě v diskusi se vyslovil, že je nutno znovu položit otázku, co je blahobyt, ke kterému má politika směřovat, jaké bytí je blahé. Vyslovil se pro dobrovolnou skromnost z ekologických důvodů.
Druhý blok, který moderoval Jiří Silný, se zaměřil na charitativní aktivitu církví a její politický rozměr. Jan Jandejsek mluvil o sociálním vzdělávání na vyšší odborné škole Jabok, která je jeho hlavním působištěm. Zamýšlel se nad tím, zda má sociální profesní příprava potenciál posouvat společnost k sociální spravedlnosti. Ve vazbě na evangelického teologa Pavla Filipiho odkázal na dvě pojetí sociální práce, první, které chce spíše opravovat a na druhý, prorocký přístup založený na solidaritě.
Tomáš Tožička, který dlouhodobě pracuje na evropských rozvojových projektech v chudých zemích poukázal mimo jiné na to, že diakonická (charitativní) práce v pojetí převládajícím u nás nesměřuje ke změně společnosti. Církve v polistopadové situaci u nás nevyužily prostor k takovému rozvoji. Tato aktivita je v zemích západní Evropy, ale i jižní Africe a v asijských zemích založena na solidaritě. Počítá s partnerským přístupem. Je spíše účastí než pouhou péčí. U nás se církve uzavřely v nenávistné reakci na minulé poměry a jejich sociální práce má paternalistický ráz.
Hana Tonzarová hovořila o sociálních aktivitách Církve československé husitské CČSH a o využití prostředků získaných v rámci vyrovnání státu s církvemi.
Diskuse po druhém bloku se stočila hlavně na to, jak jsou církve u nás (a jinde ve střední a východní Evropě) daleko za rozvojem angažovaného myšlení v zemích západní Evropy.
Ve třetím bloku, který moderoval evangelický teolog Jakub Ort, se představily dvě české a dvě německé iniciativy. Prázdné trůny s centrem v Brně se pozvolna šíří do dalších regionů. Jsou aktivitou křesťanů anarchistického smýšlení, tedy zaměřených na rovnost a proti zneužívání moci. Jsou rovněž vegany. Silně zaznělo vyznání: Následujeme Ježíše Krista osvoboditele, vyhrožují nám, ale my chceme následovat Cestu a Život.
Kolektiv RFK, radikálních feministických křesťanek má původ v aktivitách pražského autonomního sociálního centra Klinika, je ekumenicky otevřené, i mimo rámec křesťanství. Je to aktivistická skupina projevující odpor k patriarchální praxi v církvích i v sekulární společnosti. Kritizuje útlak žen v církvi, násilí na ženách. Zástupkyně RFK připomněly své nedávné aktivity: happening před arcibiskupským palácem nebo účast na svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi z transparentem: Nevěříme v národ.
Další německý host Johannes Krug představil německý tým rozvíjející teologii osvobození a uvedl jako příklad iniciativ zápas o ukončení využívání fosilních paliv. Připomněl výrok Ernsta Blocha, že je třeba spojit chladný proud levicové politické analýzy se žhavým proudem osvobodivých náboženských tradic.
Institut für Theologie und Politik se sídlem v Münsteru staví podle dvou jeho spolupracovníků, kteří ho představili, proti kapitalistické, neoliberální globalizaci globalizaci zdola. Hledá zprostředkování mezi církví a sociální politickou aktivitou. Sleduje rovněž tematiku feministickou, ekologickou a mezináboženskou.