„Nelíbí se mi pohřební služby, ale kde hledat něco jiného, co by vypovídalo o jedinečnosti člověka, se kterým se loučím?“ Ptá se Jiří Hanek s firmou Parteo, který právě na HitHitu shání prostředky na zlepšení nabídky originálního smutečního zboží. Objevují se i další pietní inovátoři; skupina Ke kořenům nabízí alternativní ekologické pohřby. A do třetice, letní výstava uren Acheron v pražské galerii Kvalitář ukázala, jak velký zájem je o pohřební design.
Služba i svépomoc
Nové firmy a iniciativy podnikající v pohřebnictví spojuje důležitý prvek: poskytují truchlícím velkou míru rozhodování. Nejde jen o možnost vybrat si květiny, rakev nebo urnu, ale hlavně možnost připravit vlastní podobu obřadu, odpovídající přesvědčení truchlících a tomu, co by si snad přál zesnulý.
„Pomáháme vytvořit smysluplné rituály posledního rozloučení, které stmelují komunitu pozůstalých – vycházíme z principu Do It Yourself.“ uvádí na svých stránkách „Eco Funeral Trio“ Ke kořenům. Je na truchlících, aby se dohodli, zda obřad povede jeden z nich, nebo – a jak – si rozdělí role. Členky skupiny svou funkci charakterizují jako poradenství a doprovázení: zprostředkovávají pomoc, ale jen minimálně omezují pravidly. Samozřejmě spolupracují s duchovními, například s farářkou Sandrou Silnou (ČSCH), ale kněz je tu vždy jen jedním z profesionálů a hlavní slovo zůstává samotným truchlícím.
Zároveň nabízejí nadstandartní služby: doprovázení pozůstalých v procesu truchlení, spolupráce s umírajícími, nebo třeba workshop jak jednat s dětmi při setkání se smrtí.
Jedinečnost
Dalším prvkem, který nové subjekty v oblasti pohřebnictví spojuje, je důraz na originalitu a jedinečnost. Stále více truchlících má totiž zájem, připomenout zesnulého v jeho neopakovatelnosti. K tomu slouží obřad na míru, doplněný originálním zbožím:
Na promo videu Partea vidíme smuteční oznámení doplněné sáčkem čaje, smuteční tiskoviny, kondolenční vína, speciální věnce a designované urny. Najdeme mezi nimi ty, které se objevily na letní výstavě urnového designu, jako například schránky spojené magnetem nebo biourny se semenem stromu.
Autoři stránek jako by ohlašovali konec éry tabuizované smrti a (možná) nástup nového trendu: „Po období, kdy byla smrt i umírání tabu, je důležité znovu se naučit loučení, oživit důležité, ale zapomenuté rituály, a zároveň přitom využít možnosti, které nabízí současné nejvyspělejší technologie.“
Jedním z produktů, na které shání Jiří Hanek finance, je kniha „Umění se rozloučit“, která se má stát jakousi „pohřební kuchařkou“. Pokud bude mít úspěch, budou pravděpodobně následovat další a originální pohřeb se může stát trendem.
Tyto nové firmy pochopily, jak důležité je nabídnout pozůstalým vědomí, že se s jejich názorem počítá: říkají si o zpětnou vazbu, podněty a názory. Pozůstalí se dovídají, že svými nápady mohou inspirovat další a že se stávají součástí širšího proudu či dokonce komunity.
Na koleně
Pohřeb „po svém“ se ovšem nemusí vázat na využití speciálních služeb. Pokud se rodina dohodne s pohřebním ústavem na kremaci bez obřadu, může po převzetí urny uspořádat rozloučení třeba v buddhistickém, novopohanském, nebo zcela individualistickém pojetí. To vyhovuje jak stoupencům nových náboženských směrů, tak náboženským individualistům či bezvěrcům. Zatím jde o výraz nezávislosti a častěji takové obřady následují v důvěrném kruhu po oficiální ceremonii v síni krematoria. Firmy nabízející originální pietní zboží však možná přispějí k rozšíření myšlenky, že obřad po kremaci, konaný na zahradě nebo v obývacím pokoji nemusí být nutně náhražkový ani nedůstojný. Pak se doma vytvořený obřad může stát podobně statusovou záležitostí jako doma upečený chléb.
Zdroje:
Stránka „Eco Funeral Tria“ Ke kořenům:
Stránka firmy Parteo:
Urny ze skla, kamene i papíru: výstava v Praze mapuje funerální design (česky):