Charles Manson a dědictví hnutí hippies

Charles Manson a dědictví hnutí hippies

Média oznámila, že v neděli 19. listopadu zemřel Charles Manson (1934–2017). Některá z médií ho nazvala „masovým vrahem“, ale s jeho zločiny je to složitější. Jak ukazuje následující text, převzatý z knihy Nová náboženství a násilí (Zdeněk Vojtíšek, Karolinum 2017), s Mansonem zemřelo snad to nejhorší z jinak obdivuhodně inspirativního a širokého dědictví hnutí hippies:

Počátek volného společenství, jež bylo někdy označováno jako „Charlieho rodina“, je v Kalifornii roku 1967. Vzniklo kolem Charlese Mansona, inteligentního a snad i hudebně nadaného bílého Američana, jenž byl nedávno propuštěn z vězení. V ústavech strávil více než polovinu dosavadního života; v dětství žil částečně u své citově chladné a asociální matky, částečně u svých zbožných příbuzných. Ve vězení, do nějž byl několikrát odsouzen za krádeže, loupeže, sexuální násilí a podvody, se naučil hrát na kytaru a pře­četl knihy o psychoterapii, hypnóze a magii. Znalosti z těchto oborů použil pro vytvoření svérázné a pružné filosofie, kterou složil z prvků populární kultury (např. z textů hudeb­ní skupiny Beatles), nauk různých experimentálních náboženských hnutí (LaVeyovy Církve satanovy, scientologického hnutí, Církve posledního soudu Proces), kultury hip­pies a kulturního prostředí apokalyps a kon­spirací (s myšlen­kami rasové války, války proti systému apod.).[1]

Důležitější než nestálá a ne zcela promyšlená nauka ale byla pro Mansonovy násle­dovníky jeho osobnost. Výhodou mezi hippies pro něj bylo i jeho stáří a drsné životní zkušenosti včetně vězení. Někteří mu přisuzovali nadpřirozené schopnosti a k jeho potěšení v něm viděli sjednocení Krista a ďábla. Společenství kolem něho existovalo od jara 1967 do zatčení jeho posledních příslušníků v říjnu 1969. Vedle těch, kteří Mansona doprovázeli v podstatě po celou dobu (byly to především mladé ženy), se k němu obvyk­le na krátký čas přidávaly desítky lidí patřících ke kalifornským hippies. Charlie­ho rodi­na ale nikdy neměla více než třicet pět příslušníků.[2] Společně sdíleli různé byty a used­losti, byli na cestách v obytných mikrobusech a autobusech a živili se příležitostnými pracemi, žebráním, získáváním bezplatných potravin s prošlou záruční lhůtou, čerpáním úspor některých rodičů nebo drobnou kriminalitou. Delší čas na jednom místě prožili na samém začátku v San Francisku, v okrsku Haight-Ashbury, který byl tehdy domovem hippies a centrem jejich aktivit, dále pak v létě 1968 na usedlosti jednoho člena hudební skupiny Beach Boys, s nímž Manson rozvíjel svůj sen stát se rockovou hvězdou, a od dubna 1969 na Spahnově ranči v horách nad Los Angeles, vystavěném a zařízeném pro natáčení westerno­vých filmů.[3]

Od konce roku 1968 došlo v Kalifornii k několika vraždám, jež zůstaly neobjasněny a z nichž byla Mansonova rodina později podezírána. K první prokázané vraždě spáchané příslušníky Charlieho rodiny došlo na konci července 1969; obětí byl jejich přítel, od něhož chtěli získat peníze stále stupňovaným nátlakem. Před opuštěním jeho domu pacha­telé napsali krví na stěnu nápis „politické svině“, jímž – a také značkou ve tvaru zvířecí stopy – chtěli svést pozornost k afroamerické militantní Straně černých panterů.[4]

Tou dobou se totiž už několik měsíců ocital ve středu Mansonova myšlení i kázání jeho následovníkům koncept apokalyptické rasové války. Tuto válku Manson nazýval „Helter Skelter“, což je anglický výraz v přibližném významu českého „horempádem“, „hlava nehlava“ nebo „páté přes deváté“ a také jedna z písní Beatles na nedávno vyda­ném takzvaném Bílém albu. Manson toto album obzvláště mi­loval a čtyři hudebníky sku­piny Beatles považoval za proroky, o nichž – jako o andělech – se píše v biblické knize „Zjevení Janovo“, a jejichž písňové texty jsou šifrovanými apokalyptickými proroctvími. V Mansonově představě rasové války měli Afroameričané ještě roku 1969 povstat proti bílým obyvatelům a v následujícím boji je z větší části vyhladit. Nebudou ovšem schopni vládnout, a proto po několika letech povolají Mansona z úkrytu v pod­zemním městě, aby jim vládl jako spasitel. Z jeho „rodiny“, jež se měla rozrůst na 144 tisíc lidí (což je symbo­lické číslo z biblické knihy Zjevení Janovo), pak měla vzniknout čistá bílá vládnoucí rasa, zatímco černochům by zůstala podřadná práce.[5]

První dějství tohoto scénáře se Charlieho rodina pokoušela vyvolat vraždami boha­tých a vlivných lidí. Na začátku roku 1969 údajně vznikl jejich seznam.[6] Rodina si před­stavovala, že z těchto vražd, které nebudou moci zůstat nepovšimnuty veřejností, budou obviněny černošské militantní organizace jako Národ islámu nebo Strana černých pan­terů. Obvinění mělo posílit represivní chování bílých vůči černým a to mělo nakonec dovést Afroameričany k povstání a rozpoutání revoluce.

Na začátku srpna 1969 Manson vyslal čtyři své následovníky do domu na předměstí Los Angeles, aby v něm zavraždili každého, koho v něm najdou. Dům si na začátku toho roku najali Roman Polanski (*1933), herec, režisér a producent, a jeho manželka, hereč­ka Sharon Tateová (1943–1969). Před vstupem do domu zavraždil jediný muž ze čtyř­členné ozbrojené skupiny správcova syna, který po půlnoci odcházel od otce a stal se svědkem vloupání. Po vloupání pachatelé přivlekli těhotnou Tateovou a její tři hosty do haly a postupně je po krátkých a trýznivých zápasech zavraždili. Před odchodem napsali krví na dveře slovo „prasata“. Následující noc úsilí Charlieho rodiny o vyvolání rasové války pokračovalo: obětí vraždy, na jejíž přípravě se podílelo komando celkem sedm lidí včetně Mansona, se stali manažer Leno LaBianca (1925–1969) a jeho manželka Rose­mary (1929–1969). Na prsou LaBianky bylo vyryto slovo „válka“, na stěnách a ledničce byly nápisy „smrt prasatům“, „vzchopte se“ a „Helter Skelter“.

V dalších vraždách zabránilo Charlieho rodině zatčení a vyšetřování kvůli žhářství a krádežím aut. Většina ze zadržených byla brzy propuštěna a v říjnu opět zatčena. V prů­běhu tohoto vyšetřování přiznala v cele jedna ze zadržených členek Charlieho rodiny svou roli při vraždách dvěma ženám obviněným v jiných případech. Policie, jež vraždy dosud neobjasnila, se tak díky výpovědi jedné z vězeňkyň konečně dostala na správnou stopu. V následujících procesech bylo šest členů Rodiny odsouzeno k trestu smrti, jenž byl ovšem brzy změněn na trest doživotního žaláře. Největší právní bitva se vedla o vinu Charlese Mansona, neboť se na vraždách přímo nepodílel a soudce nepovažoval za prav­děpodobné, že by jeho vize rasové války měly sílu motivovat jeho následovníky k vraž­dám. Až teprve řada svědectví o Mansonových promluvách a také jeho schopnost ovlá­dat své následovníky, jež se projevila i přímo v soudní síni, změ­nily mínění soudu v jeho neprospěch.

  [1]   Jesper Aagaard Petersen: ʻSmite Him Hip and Thighʼ: Satanism, Violence, and Transgres­sion, in: James R. Lewis (ed.): Violence and New Religious Movements, Oxford etc: Oxford University Press 2011, s. 356.

  [2]   Robert Jay Lifton: Destroying the World to Save It. Aum Shinrikyo, Apocalyptic Violence, and the New Global Terrorism. New York: Henry Holt and Company 1999, s. 275.

  [3]   Chris Mikul: The Cult Files. True Stories from the Extreme Edges of Religious Belief, Millers Point: Pier 9 2009, s. 109–110.

  [4]   Ed Sanders: Rodina, Praha: Volvox globator 1995, s. 156.

  [5]   Robert Jay Lifton: Destroying the World to Save It. Aum Shinrikyo, Apocalyptic Violence, and the New Global Terrorism. New York: Henry Holt and Company 1999, s. 277–278.

  [6]   Ed Sanders: Rodina, Praha: Volvox globator 1995, s. 111.

Na fotografii je Charles Manson roku 2009. Zdroj: https://commons.wikimedia.org.



%d blogerům se to líbí: