Přehledně k osudům náboženských menšin

Jiří Gebelt a kol.: Ve stínu islámu. Menšinová náboženství na Blízkém východě, Praha: Vyšehrad, 2016

Téma této publikace ukazuje, jak okolnosti mohou úzkou odbornou specializa­ci učinit žhavě aktuální. Nedávný vývoj v zemích východního Středomoří označovaných různě, též jako Blízký východ, vedl k posílení radikálních fundamentalistických tendencí v islámu, který v nich převažuje. Menšiny, jež v tomto regionu po staletí žily vedle islámských komunit, čelí útokům, v některých případech jde dokonce o jejich fyzické přežití. Odborné znalosti o nich se jeví jako nanejvýš potřebné.
Publikace o 444 stránkách je skutečnou kolektivní monografií. Deset autorů čtrnácti kapitol rozdělených do čtyř tematických částí sjednotilo síly tak, že nejde o zamaskovaný sborník představující jen individuální badatelské projekty. Popis jednotlivých menšin je zarámován kapitolami probírajícími toto téma obecně. Hlava autorského týmu Jiří Gebelt uvádí společný metodologický přístup ke studiu probíraných komunit. Bronislav Ostřanský realisticky popisuje vztah islámu k nemuslimským minoritám, a to vztah normativní, jakož i reálný současný vztah, kdy se často nerespektuje jejich pozice chráněných náboženství Knihy a neaplikuje se praxe rané tzv. medinské ústavy, tedy nábožensky pluralitní praxe prvotní islámské obce.
Politicko-historické aspekty souhrnně vykresluje ve své rozsáhlé kapitole italský badatel Stefano Taglia v současnosti působící v Česku.
Jednotlivé skupiny probírají autoři podle společného schématu. V úvodu kapitol se zabývají vznikem a stručným přehledem dějin, naukou, organizační strukturou a rituály. Pak následuje aktuální část věnovaná současným osudům těchto společenství. Prameny k tomu jsou zatím jen kusé. Autoři se částečně opírají o osobní výzkum v regionu. Vesměs jde o odborníky, kteří jsou doma v pramenných jazycích, znají z autopsie poměry v regionu a dlouhodobě se svým tématem zabývají.
II. část monografie probírá některé významné křesťanské komunity, Apoštolskou církev Východu (Michal Řoutil), Arménskou apoštolskou církev, její kilikijský katolikosát (Petra Košťálová), Koptskou ortodoxní církev Alexandrie (Viola Pargačová) a Syrskou maronitskou církev Antiochie (Monika Lang­rock). Michal Řoutil uvádí tuto část souhrnnou kapitolou, která se metodologicky vymyká z celku knihy hodnotícím přístupem vůči probíraným církvím z hlediska pravoslavné teologie či věrouky.
III. část se věnuje náboženským komunitám: popisuje jejich historický původ a obsah jejich náboženského přesvědčení a praxi ve vztahu k islámu. Probírají se tam alawité (Luboš Kropáček), alevité (Kateřina Vytejčková), drú­zové (Luboš Kropáček) a dále jaresáni a šabakové (Petr Kubálek). Poněkud zarážející je, že autoři vybočují z religio­nistické a pravopisné praxe a píší tyto příslušnosti (na rozdíl např. od křesťanů či muslimů) s velkým začátečním písmenem. Částečným ospravedlněním však může být to, že jde do jisté míry o etnické komunity. Náboženství a etnicita se v tomto regionu nepřehledně prolínají.
Závěrečná část je věnována dvěma dalším menšinovým náboženstvím, a sice aktuálně snad nejvíc ohroženým jezídům, které Petr Kubálek, resp. editor monografie neřadí ke komunitám s historickou a názorovou vazbou na islám, což blíže vysvětluje tam, kde hovoří o jejich počátcích. Poslední kapitolu věnuje Jiří Gebelt svému hlavnímu badatelskému tématu, mandejcům.
Publikace přináší v českém kontextu nové poznatky zejména o současnosti probíraných náboženských společenství, a tím přispívá do odborné diskuse. Kniha má však i nezanedbatelný pedagogický účel. Měli by se s ní seznámit studenti a zájemci o teologii, religionistiku, orientalistiku, politologii. Pomohla by jim doplnit schematické představy o věcné informace. Publikace vstupuje i do občanské diskuse o roli islámu a jeho vztahu k neislámskému obyvatelstvu, což může být aktuální i pro pracovníky v pomáhajících profesích.
Ivan O. Štampach

Recenze vyšla v časopise Dingir 2/2017, s. 71–72.



%d blogerům se to líbí: