Dlouhý stín antisatanistické paniky

Dlouhý stín antisatanistické paniky

I česká média (Lidovky.cz) informovala o dohře, kterou měl na konci srpna jeden z nejbolestivějších justičních omylů ve Spojených státech v posledních desetiletích. Manželé Dan a Fran Kellerovi, kteří strávili 21 let ve vězení, byli definitivně osvobozeni a za újmu vězněním odškodněni částkou 3,4 milionu dolarů.

Případ manželů Kellerových je v americké veřejnosti velmi dobře znám. Roku 1992 byli odsouzeni ke 48 letům vězení za mnohonásobné zločiny zneužívání dětí. Veřejnost pojmenovala sérii zločinů „případ satanského rituálního zneužívání v Oak Hillu“. Religionisté tuto kauzu připomínají jako jeden z nejkřiklavějších důsledků antisatanistické paniky, která zachvátila Spojené státy a několik dalších západních zemí v 70. letech, vyvrcholila v 80. letech a trvala až do pozdních 90. let. (O antisatanistické panice je více a česky zde.) Roku 2013 byli manželé na základě nových skutečností propuštěni a letos se případ patrně definitivně uzavřel.

V texaské městské aglomeraci Oak Hill byli roku 1991 manželé Kellerovi, provozovatelé dětské školky (na obrázku nahoře), obviněni z mnohonásobného zneužívání dětí, a to na základě svědectví samotných dětí, které svěřovaly své zážitky rodičům a terapeutům. Některé z těchto zločinů byly označeny za případy „satanského rituálního zneužívání“. Tuto kategorii zločinu tehdy používali psychologové, sociální pracovníci, právníci i policisté. Do povědomí celé veřejnosti se tato kategorie dostala na základě knih a dalších nosičů s přesvědčivými svědectvími dětí i dospělých, kteří se na svá zneužití v raném dětství rozpomínali.

Předškolní zařízení McMartinových. Zdroj: New York Times.

Takových svědectví bylo například v ještě známějším případu McMartinových, provozovatelů předškolního zařízení v Kalifornii, shromážděno 360. Ostře sledovaný případ vzrušoval americkou veřejnost po celá 80. léta, než byl roku 1990 uzavřen s tím, že žádné ze svědectví není dostatečně důvěryhodné.

Manželům Kellerovým výrazně uškodily dvě věci. Jednak se (patrně pod vlivem otřesného procesu s McMartinovými a jejich spolupracovníky) pokusili utéci, jednak se skutečně našel důkaz sexuálního zneužití tříleté dívky. Každý z manželů byl usvědčen a odsouzen ke 48 letům vězení.

Důkaz o sexuálním zneužití dívky z Oak Hillu zpochybnili lékaři již po třech letech. Celá 90. léta byla ale vedena ještě jiná odborná debata, a to o tzv. syndromu falešných vzpomínek. Jeden z jednoznačných výsledků této debaty je poznání, že i detailně vyprávěné a vnitřně konzistentní příběhy z raného dětství (vybavené nejčastěji pod vlivem terapeutů a dalších lidí pomáhajících profesí) nejsou spolehlivé. Jinými slovy: již název „Věřte dětem“, který si zvolila aktivistická skupina silně ovlivňující procesy McMartinových i Kellerových, je zavádějící. Bez výhrady nelze věřit ani „vzpomínkám“ dospělých.

Tento závěr veřejnost postupně přijala a v případě manželů Kellerových se po jednadvaceti letech tento poznatek prosadil i v soudním systému. Předpoklad existence „satanistického rituálního zneužívání“ v jiném než případně zcela okrajovém měřítku, tak dnes žije jen v prostředí konspiračních teorií. Pozorovatel by snad mohl zajásat, že odškodněním manželů Kellerových se pomalu uzavírá jedna velmi bolestivá etapa ve vývoji západních společností.



%d blogerům se to líbí: