Dne 5. července zemřel Joachim Meisner. Podle německé biskupské konference zemřel ve spánku během rekreace v Bad Füssing. Narodil se r. 1933 ve Vratislavi tehdy náležící Německu. Toto spojení i s polským prostředím ho v dospělosti podpořilo v kontaktech se střední Evropou.
Jako kněz výrazně menšinové římskokatolické církve působil v tehdejší Německé demokratické republice. V létech 1975-1988 působil jako berlínský biskup. Diecéze zahrnovala i západní Berlín a východoněmecké úřady mu umožňovaly jednou týdně půsbit v části města zapovězené běžným obyvatelům východního bloku.
Východoněmecký režim nekontroloval církve tak přísně jako komunistický režim v tehdejším Československu. Proto mohl biskup (a od 2. února 1983 též kardinál) Meisner poskytovat různé služby římskokatolické církvi v Československu. Ta měla vedle státem kontrolované části i utajené struktury a činnosti. Kontakt jejich představitelů se státem kontrolovaným vedením církve byl nesnadný. Joachim Meisner v Berlíně tajně světil kandidáty připravené neoficiálními studijními aktivitami a svěcení zaznamenával v západním Berlíně. Působil též jako prostředník mezi podzemní církevní strukturou a Vatikánem.
Dne 20. prosince 1988 nastoupil do služby arcibiskupa v Kolíně nad Rýnem. Z doby jeho nástupu je známo, že členové církve v Kolíně nad Rýnem si na protest proti jeho konzervativním názorům lehli na zem před vchodem do katedrály, aby Meisnerovi zabránili ve vstupu na obřad intronizace.
Byl považován za hlavní osobnost konzervativního křídla německé římskokatolické církve. Měl blízko k papeži Janu Pavlu II. a ještě více ke svému krajanu Benediktu XVI.; patřil k podporovatelům Opus Dei. V mezináboženském dialogu byl značně opatrný, ve věcech rodinného práva zastával „tvrdou linii“ a roku 2009 způsobil pozdvižení, když teorii „sobeckého genu“ Richarda Dawkinse přirovnal k nacistické ideologii. Roku 2013 založil nadaci na podporu výchovy kněžského dorostu v zemích východní a jižní Evropy (Kardinal-Meisner-Stiftung für Ost- und Südeuropa).
Když roku 2014 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu. Jeho nástupcem v čele největší německé diecéze se stal Rainer Maria Woelki, někdejší kolínský světící biskup a berlínský arcibiskup. Jeho příchod znamenal změnu liberálnějším směrem.
Meisner změnu kurzu ve své diecézi přijal smířlivě, i po odchodu se nadále zapojoval do celospolečenské diskuse. Upozorňoval na „zapomínání na Boha“ v konzumní společnosti a pro své konzervativní postoje si v tisku vysloužil označení „nejkontroverznější biskup Německa“, zejména pro výroky ohledně práva žen na potrat a otázek kolem eutanazie.
Za pontifikátu papeže Františka (od 13. března 2013) se Meisner přidal k otevřené opozici spolu s kardinály Raymundem Burkem, Carlem Caffarrem a Walterem Brandmüllerem. Tato čtveřice vydala dokument, v němž papežovi adresuje pět pochybností ohledně jeho dokumentu Amoris laetitia, v němž se doporučuje vstřícnější pastorační postoj k lidem žijícím po rozpadu dřívějšího platného manželství v novém svazku.
(Zprávu připravili -rjw- a -iš-.)
Zdroje:
Kardinál Marx ke smrti kardinála Meisnera – oficiální stránky Německé biskupské konference, zde.
Ve věku 83 let zemřel kardinál Meisner „pokojně zesnul“ (německy), zde.
Zemřel kardinál Joachim Meisner (německy), zde.
On-line kondolenční kniha, zde.