Pew Research Centre (PRC) publikovalo studii o stavu religiozity v osmnácti zemích střední a východní Evropy. Vyplývá z ní, že většina populace se zde hlásí k historicky dominantní formě křesťanství v dané zemi, přičemž tato příslušnost je spojená s vlastenectvím i sociálně-konzervativními názory.
90 % Řeků, 89 % Gruzínců, 88 % Srbů a 86 % Rumunů se identifikují jako pravoslavní křesťané stejně jako 78 % Ukrajinců a 71 % Rusů. Ke katolické církve se hlásí 87 % Poláků, 84 % Chorvatů a 75 % Litevců. Češi jsou se 72% těch, kteří neuvádějí žádnou náboženskou příslušnost, ve studii uvedeni jako výjimka.
Z publikovaných dat vyplývá, že katolicismus ve své historické baště mírně klesá, ale jeho vyznavači jsou nábožensky aktivnější než pravoslavní. Asi 45 % polských katolíků uvádí, že kostel navštěvují každý týden, u pravoslavných Řeků je to 17 %, u Rusů dokonce jen 6 %. Pravoslavní více než katolíci spojují svou víru s přináležitostí k národu: Je tomu tak u 81 % Gruzínců, 76 % Řeků a 57 % Rusů. Ve většinově pravoslavných zemích byl medián tohoto religiózně-národnostního postoje 70%; v případě katolických zemích je to 57%.
V interpretaci těchto čísel se výzkumníci z PRC odvolávají na známou tezi britské socioložky Grace Davieové o „víře bez příslušnosti“, která vystihuje skutečnost, že v západní Evropě má mnoho lidí zájem o duchovním aspekt v jejich životě, nikoliv však o přináležitost ke konkrétnímu náboženskému společenství. Pro populaci střední a východní Evropy je pak příznačné to, že lidé věří i přináležejí, ale ne vždy se podle toho chovají. Pro mnoho lidí je víra především součást kolektivní identity, jen malá menšina přijímá náročnější požadavky křesťanství. Např. v Rusku pouze 15 % respondentů uvedlo, že „náboženství je velmi důležité v mém životě“. Někteří pravoslavní i katoličtí respondenti dokonce odmítají základní křesťanské prvky věrouky jejich církví. Jde tak v tomto případě naopak o „příslušnosti bez víry“.
V celé střední a východní Evropě náboženství ovlivňuje postoje lidí k etickým otázkám nebo k politice a geopolitice, ale ne vždy rozhodně. Někde existují významné generační rozdíly. Např. homosexuální manželství je podporováno 45 % Řeků ve věku od 18 do 34 let, ale pouze 19 % jejich krajanů ve věku od 35 let. V Polsku je to v této otázce 42 % na 28 % a v Rusku 9 % na 3 %.